§ 2254 Jistota a smluvní pokuta
OZzákon č. 89/2012 Sb. · Pododdíl 2 – Zvláštní ustanovení o nájmu bytu a nájmu domu · znění od 1. 1. 2026
Tento paragraf upravuje pravidla pro peněžitou jistotu (kauci) a smluvní pokutu při nájmu bytu nebo prostoru. Týká se pronajímatelů a nájemců, kteří si v nájemní smlouvě sjednávají finanční záruky nebo sankce za neplnění povinností. Určuje maximální hranici pro tyto platby a stanovuje povinnosti pronajímatele při ukončení nájmu.
- Součet peněžité jistoty (kauce) a smluvní pokuty nesmí přesáhnout trojnásobek měsíčního nájemného.
- Pronajímatel je povinen vrátit peněžitou jistotu (kauci) nájemci při skončení nájmu.
- Pronajímatel si může z peněžité jistoty (kauce) při jejím vrácení započítat to, co mu nájemce z nájmu dluží.
- Nájemce má právo na úroky z poskytnuté jistoty (kauce) od doby, kdy ji pronajímateli dal, a to nejméně ve výši zákonné sazby.
(1) Ujednají-li strany, že nájemce dá pronajímateli peněžitou jistotu, že zaplatí nájemné a splní jiné povinnosti vyplývající z nájmu, nebo ujednají-li si pro případ porušení těchto povinností smluvní pokutu, nesmí jistota a právo na zaplacení smluvní pokuty v souhrnu přesáhnout trojnásobek měsíčního nájemného.
(2) Při skončení nájmu pronajímatel vrátí jistotu nájemci; započte si přitom, co mu nájemce případně z nájmu dluží. Nájemce má právo na úroky z jistoty od jejího poskytnutí alespoň ve výši zákonné sazby.