§ 1832 Odstoupení od smlouvy
OZzákon č. 89/2012 Sb. · Pododdíl 1 – Obecná ustanovení · znění od 1. 1. 2026
Tento paragraf upravuje povinnosti podnikatele při vrácení peněz spotřebiteli, který odstoupil od smlouvy. Týká se všech podnikatelů, kteří prodávají zboží nebo poskytují digitální obsah spotřebitelům. Stanovuje pravidla a lhůty pro vrácení zaplacené sumy i nákladů na dodání.
- Podnikatel musí spotřebiteli vrátit všechny přijaté peníze včetně nákladů na dodání do 14 dnů od odstoupení od smlouvy, a to stejným způsobem, jakým je přijal.
- Pokud spotřebitel zvolil dražší než nejlevnější nabízený způsob dodání, podnikatel mu vrací náklady na dodání pouze ve výši tohoto nejlevnějšího způsobu.
- Náklady na samotné vrácení zboží zpět podnikateli platí spotřebitel, ledaže ho podnikatel na tuto povinnost předem neupozornil podle jiného ustanovení.
- U kupní smlouvy nemusí podnikatel posílat peníze zpět dříve, než zboží skutečně obdrží nebo než mu spotřebitel prokáže jeho odeslání.
- Při poskytování digitálního obsahu nebo služeb digitálního obsahu se postupuje obdobně podle jiného ustanovení.
(1) Odstoupí-li spotřebitel od smlouvy, vrátí mu podnikatel bez zbytečného odkladu, nejpozději do čtrnácti dnů od odstoupení od smlouvy, všechny peněžní prostředky včetně nákladů na dodání, které od něho na základě smlouvy přijal, stejným způsobem. Podnikatel vrátí spotřebiteli přijaté peněžení prostředky jiným způsobem jen tehdy, pokud s tím spotřebitel souhlasil a pokud mu tím nevzniknou další náklady.
(2) Jestliže spotřebitel zvolil jiný, než nejlevnější způsob dodání zboží, který podnikatel nabízí, vrátí podnikatel spotřebiteli náklady na dodání zboží ve výši odpovídající nejlevnějšímu nabízenému způsobu dodání zboží.
(3) Podnikatel uhradí spotřebiteli náklady spojené s vrácením zboží, jestliže neupozornil spotřebitele na povinnost nést tyto náklady v souladu s ustanovením § 1820 odst. 1 písm. j).
(4) Odstoupí-li spotřebitel od kupní smlouvy, podnikatel není povinen vrátit přijaté peněžní prostředky spotřebiteli dříve, než obdrží zboží, nebo než mu spotřebitel prokáže, že zboží odeslal zpět, podle toho, co nastane dříve.
(5) Je-li předmětem smlouvy poskytnutí digitálního obsahu nebo služby digitálního obsahu, použije se ustanovení § 2389n obdobně.