§ 7 Povinnost identifikace
AMLzákon č. 253/2008 Sb. · Hlava I – Identifikace a kontrola klienta · znění od 11. 1. 2026
Tento paragraf určuje, kdy přesně musí podnikatel (takzvaná povinná osoba podle zákona) ověřit totožnost svého zákazníka. Zpracovává pravidla pro identifikaci klienta jak na základě finančního limitu, tak v specifických situacích bez ohledu na výši částky. Týká se to jednorázových obchodů, dlouhodobých spoluprací i vybraných oborů podnikání.
- Identifikaci zákazníka musíte provést nejpozději ve chvíli, kdy je jasné, že hodnota obchodu bude vyšší než 1 000 EUR, pokud zákon neříká jinak.
- Ověřit totožnost klienta musíte vždy při vzniku dlouhodobého obchodního vztahu nebo v případě podezřelého obchodu, a to bez ohledu na výši částky.
- Povinnost identifikovat platí vždy také při obchodech s použitým zbožím, předměty kulturní hodnoty, zbožím bez dokladů, při zprostředkování jejich prodeje, přijímání věcí do zástavy nebo výplatě vkladní knížky na doručitele.
- U životního pojištění se osoba, která má právo na peníze a není pojistníkem, identifikuje nejpozději při výplatě plnění.
- Podnikatel si musí na základě vlastního hodnocení rizik podle jiného ustanovení sám určit hranici pro identifikaci u jednotlivých obchodů, která však nesmí být vyšší než 1 000 EUR.
(1) Povinná osoba provede identifikaci klienta nejpozději tehdy, kdy je zřejmé, že hodnota obchodu překročí částku 1 000 EUR, pokud tento zákon dále nestanoví jinak.
(2) Bez ohledu na limit stanovený v odstavci 1 identifikuje povinná osoba klienta rovněž vždy, pokud jde o
a) podezřelý obchod,
b) vznik obchodního vztahu,
c) nákup nebo přijetí kulturních památek, předmětů kulturní hodnoty, použitého zboží nebo zboží bez dokladu o jeho nabytí ke zprostředkování jejich prodeje anebo přijímání věcí do zástavy, nebo
d) výplatu zůstatku zrušeného vkladu z vkladní knížky na doručitele.
(3) Povinná osoba identifikuje osobu, která není pojistníkem a má právo na plnění ze životního pojištění, nejpozději v době vyplacení pojistného plnění.
(4) Povinná osoba pro jednotlivé typy jí poskytovaných obchodů, na které se nevztahuje odstavec 2, stanoví na základě hodnocení rizik podle § 21a hodnotu obchodu, při jejímž dosažení vždy provede identifikaci klienta. Tato hodnota nemůže být vyšší než částka uvedená v odstavci 1.