§ 67
ZZzákon č. 435/2004 Sb. · Část třetí – Zaměstnávání osob se zdravotním postižením · znění od 1. 7. 2026
Tento paragraf definuje, kdo přesně se z pohledu zákona považuje za osobu se zdravotním postižením a jak se tato skutečnost prokazuje. Týká se zaměstnavatelů i samotných pracovníků, kterým stát na trhu práce poskytuje zvýšenou ochranu. Úprava rozlišuje různé stupně invalidity a kategorie zdravotního znevýhodnění podle rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení.
- Za osoby se zdravotním postižením se považují lidé uznaní orgánem sociálního zabezpečení jako invalidní v I., II. nebo III. stupni, případně lidé zdravotně znevýhodnění.
- Osoba s invaliditou III. stupně je v zákona označována jako osoba s těžším zdravotním postižením.
- Zdravotně znevýhodněnou osobou je člověk, který může pracovat, ale jeho pracovní uplatnění je podstatně omezeno kvůli zdravotnímu stavu trvajícímu déle než jeden rok (invalidní osoby III., II. ani I. stupně však do této kategorie nepatří).
- Postavení osoby se zdravotním postižením se dokládá posudkem, potvrzením nebo rozhodnutím vydaným orgánem sociálního zabezpečení.
- Lidé, kteří podle orgánu sociálního zabezpečení přestali být invalidní v I. nebo II. stupni, se za osoby se zdravotním postižením považují ještě 12 měsíců od tohoto posouzení.
(1) Fyzickým osobám se zdravotním postižením (dále jen „osoby se zdravotním postižením“) se poskytuje zvýšená ochrana na trhu práce.
(2) Osobami se zdravotním postižením jsou fyzické osoby, které jsou orgánem sociálního zabezpečení uznány
a) invalidními ve třetím stupni (dále jen „osoba s těžším zdravotním postižením“),
b) invalidními v prvním nebo druhém stupni, nebo
c) zdravotně znevýhodněnými (dále jen „osoba zdravotně znevýhodněná“).
(3) Osobou zdravotně znevýhodněnou je fyzická osoba, která má zachovánu schopnost vykonávat soustavné zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost, ale její schopnosti být nebo zůstat pracovně začleněna, vykonávat dosavadní povolání nebo využít dosavadní kvalifikaci nebo kvalifikaci získat jsou podstatně omezeny z důvodu jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu; osobou zdravotně znevýhodněnou však nemůže být osoba, která je osobou se zdravotním postižením podle odstavce 2 písm. a) nebo b).
(4) Za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se pro účely tohoto zákona považuje zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy má trvat déle než jeden rok a podstatně omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti, a tím i schopnost pracovního uplatnění.
(5) Skutečnost, že je osobou se zdravotním postižením, dokládá fyzická osoba
a) posudkem nebo potvrzením orgánu sociálního zabezpečení v případech uvedených v odstavci 2 písm. a) nebo b),
b) potvrzením nebo rozhodnutím orgánu sociálního zabezpečení v případě uvedeném v odstavci 2 písm. c).
(6) Za osoby se zdravotním postižením podle odstavce 2 písm. b) se považují i fyzické osoby, které byly orgánem sociálního zabezpečení posouzeny, že již nejsou invalidní, a to po dobu 12 měsíců ode dne tohoto posouzení.