§ 23b Odvod pojistného osobou samostatně výdělečně činnou
ZPSZzákon č. 589/1992 Sb. · znění od 1. 7. 2026
Tento paragraf je technickým ustanovením, které definuje klíčové pojmy pro účely sociálního zabezpečení a nemocenského pojištění. Určuje, co se považuje za spolupráci při samostatné výdělečné činnosti, definuje smluvního zaměstnavatele a stanovuje způsob výpočtu průměrné mzdy. Týká se spolupracujících osob, tuzemských i zahraničních zaměstnavatelů a pojištěných OSVČ.
- Za samostatnou výdělečnou činnost se považuje také spolupráce, pokud podle zákona o daních z příjmů umožňuje rozdělovat dosažené příjmy a výdaje mezi více osob.
- Smluvním zaměstnavatelem se stává tuzemská osoba, u níž pracují zaměstnanci zahraničního zaměstnavatele ze státu bez mezinárodní smlouvy o sociálním zabezpečení a jejíž příjmy jsou vypláceny nebo hrazeny přes tuto tuzemskou osobu.
- Zapsaná organizační složka právnické osoby se sídlem v nesmluvním státě plní úkoly zaměstnavatele pro své vedoucí zaměstnance s trvalým místem výkonu práce v ČR.
- Za období nároku na nemocenské u OSVČ se považuje i doba dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény, za kterou se podle zvláštního předpisu nemocenské neposkytuje, pokud je OSVČ účastna nemocenského pojištění.
- Průměrná mzda se vypočítá jako součin všeobecného vyměřovacího základu za rok, který o dva roky předchází danému kalendářnímu roku, a přepočítacího koeficientu, přičemž výsledek se zaokrouhluje na celé koruny nahoru.
(1) Samostatnou výdělečnou činností se pro účely tohoto zákona rozumí též spolupráce při výkonu samostatné výdělečné činnosti, pokud podle zákona o daních z příjmů lze v důsledku této spolupráce rozdělovat příjmy dosažené ze samostatné výdělečné činnosti a výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení mezi více osob.
(2) Smluvním zaměstnavatelem se pro účely tohoto zákona rozumí právnická nebo fyzická osoba, která má sídlo nebo bydliště na území České republiky a u níž jsou v České republice činni zaměstnanci zaměstnavatele, jehož sídlo nebo bydliště je na území státu, s nímž Česká republika neuzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení, považovaní v České republice za smluvní zaměstnance, pokud podle smlouvy uzavřené s tímto zaměstnavatelem jsou příjmy smluvních zaměstnanců vypláceny smluvním zaměstnavatelem nebo jsou smluvním zaměstnavatelem uhrazovány tomuto zaměstnavateli. Smluvní zaměstnavatel má pro účely tohoto zákona postavení zaměstnavatele. Organizační složka právnické osoby, která má sídlo ve státě, s nímž Česká republika neuzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení, pokud je tato složka zapsána v obchodním rejstříku, plní úkoly zaměstnavatele podle tohoto zákona u vedoucích zaměstnanců této právnické osoby, jejichž místo výkonu práce je trvale v České republice.
(3) Za období nároku na výplatu nemocenského z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných se pro účely tohoto zákona považuje též období dočasné pracovní neschopnosti (karantény), po které se nemocenské podle zvláštního právního předpisu neposkytuje, pokud se jedná o osobu samostatně výdělečně činnou, která je účastna nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných.
(4) Za průměrnou mzdu se pro účely tohoto zákona považuje částka, která se vypočte jako součin všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, který o 2 roky předchází kalendářnímu roku, pro který se průměrná mzda zjišťuje, a přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu; vypočtená částka se zaokrouhluje na celé koruny nahoru.