§ 2204
OZzákon č. 89/2012 Sb. · Pododdíl 1 – Obecná ustanovení · znění od 1. 1. 2026
Lidsky řečeno
Tento paragraf vysvětluje, jak se posuzuje délka nájmu, pokud si ji pronajímatel a nájemce ve smlouvě neujednají přesně. Týká se všech podnikatelů, kteří uzavírají nájemní smlouvu ať už jako nájemci, nebo jako pronajímatelé. Určuje hranici, kdy se nájem považuje za smlouvu na dobu neurčitou.
- Pokud si v nájemní smlouvě nesjednáte dobu trvání nebo konkrétní den skončení nájmu, platí automaticky, že je nájem sjednán na dobu neurčitou.
- Sjednáte-li si nájem na dobu určitou, která je delší než 50 let, hledí se na něj právně jako na nájem na dobu neurčitou.
- U nájmu sjednaného na dobu určitou delší než 50 let lze během prvních 50 let smlouvu vypovědět pouze z důvodů a v době, které si strany výslovně ujednaly.
Pozor: Dejte si pozor na sjednávání nájmu na dobu určitou přesahující 50 let, protože se tím ze zákona stává nájmem na dobu neurčitou s omezenými důvody pro výpověď v prvních 50 letech.
Příklad: Pokud si podnikatel pronajme prostor a ve smlouvě s pronajímatelem neuvedou, jak dlouho bude nájem trvat ani k jakému datu skončí, zákon na tento vztah nahlíží jako na nájem na dobu neurčitou.
Zjednodušené vysvětlení vzniká automaticky a nenahrazuje odbornou radu. Závazné je úřední znění níže.
Úřední znění
(1) Neujednají-li strany dobu trvání nebo den skončení nájmu, platí, že se jedná o nájem na dobu neurčitou.
(2) Ujednají-li strany nájem na dobu určitou delší než padesát let, má se za to, že byl nájem ujednán na dobu neurčitou s tím, že v prvních padesáti letech lze nájem vypovědět jen z ujednaných výpovědních důvodů a v ujednané výpovědní době.
Zdroj: e-Sbírka