§ 14
ZZzákon č. 435/2004 Sb. · Hlava I – Obecná ustanovení · znění od 1. 7. 2026
Tento paragraf definuje, co přesně znamená zprostředkování zaměstnání, a určuje, kdo a za jakých podmínek ho může v České republice provádět. Týká se firem, OSVČ, agentur práce i zahraničních subjektů, které hledají zaměstnance nebo pronajímají pracovní sílu. Rozlišuje také pravomoci mezi Úřadem práce a soukromými agenturami práce.
- Zprostředkováním zaměstnání je hledání práce pro lidi, hledání zaměstnanců pro firmy, pronájem pracovníků (agenturní zaměstnávání) a poradenská či informační činnost.
- Jako pronájem pracovní síly se posuzuje i situace, kdy zahraniční zaměstnavatel vysle ke práci v ČR svého cizího zaměstnance na základě smlouvy s českou firmou.
- Zaměstnání mohou zprostředkovávat pouze krajské pobočky Úřadu práce a držitelé příslušného povolení (agentury práce).
- Krajské pobočky Úřadu práce nesmí provádět agenturní zaměstnávání (pronájem pracovníků), to mohou pouze agentury práce.
- Osoby z jiných států EU mohou v ČR zprostředkovávat zaměstnání dočasně a ojediněle, musí to však nejpozději v den zahájení písemně oznámit ministerstvu.
(1) Zprostředkováním zaměstnání se rozumí
a) vyhledání zaměstnání pro fyzickou osobu, která se o práci uchází, a vyhledání zaměstnanců pro zaměstnavatele, který hledá nové pracovní síly,
b) zaměstnávání fyzických osob za účelem výkonu jejich práce pro uživatele, kterým se rozumí jiná právnická nebo fyzická osoba, která práci přiděluje a dohlíží na její provedení (dále jen „uživatel“),
c) poradenská a informační činnost v oblasti pracovních příležitostí.
(2) Za zprostředkování zaměstnání podle odstavce 1 písm. b) se rovněž považuje, je-li cizinec vyslán svým zahraničním zaměstnavatelem k výkonu práce na území České republiky na základě smlouvy s českou právnickou nebo fyzickou osobou a obsahem této smlouvy je pronájem pracovní síly.
(3) Zaměstnání zprostředkovávají za podmínek stanovených tímto zákonem
a) krajské pobočky Úřadu práce,
b) právnické nebo fyzické osoby, pokud mají povolení k příslušné formě zprostředkování zaměstnání (dále jen „agentury práce“).
(4) Právo fyzických nebo právnických osob usazených za účelem zprostředkování zaměstnání v jiném členském státě Evropské unie v souladu s jeho právními předpisy poskytovat na území České republiky služby v oblasti zprostředkování zaměstnání dočasně a ojediněle tím není dotčeno; tyto osoby jsou však povinny nejpozději v den zahájení této činnosti na území České republiky písemně oznámit ministerstvu údaje uvedené v § 61 odst. 1 nebo 3 a dobu, po kterou bude tato činnost vykonávána; splněním této povinnosti nejsou dotčeny povinnosti těchto osob podle a 3 a podle § 101a.
(5) Zaměstnanec, který byl dočasně přidělen svým zaměstnavatelem, jenž je oprávněn v souladu s právními předpisy jiného členského státu Evropské unie zprostředkovávat zaměstnání, k výkonu práce u uživatele usazeného v tomto nebo jiném členském státě Evropské unie, a který byl dále vyslán v rámci nadnárodního poskytování služeb na území České republiky, se považuje za vyslaného na území České republiky svým zaměstnavatelem, s nímž uzavřel pracovněprávní vztah.
(6) Krajské pobočky Úřadu práce mohou provádět pouze zprostředkovatelskou činnost uvedenou v odstavci 1 písm. a) a c). Agentury práce mohou provádět i zprostředkovatelskou činnost uvedenou v odstavci 1 písm. b).
(7) Krajské pobočky Úřadu práce a agentury práce spolupracují při zprostředkovatelské činnosti podle odstavce 1 písm. a) a c) při řešení situace na trhu práce. Agentury práce mohou zprostředkovatelskou činnost podle odstavce 1 písm. a) a c) vykonávat i na základě dohody s Úřadem práce (§ 119a).