§ 2174b Právo postihu

OZzákon č. 89/2012 Sb. · Pododdíl 5 – Zvláštní ustanovení o prodeji zboží spotřebiteli · znění od 1. 1. 2026

Lidsky řečeno

Tento paragraf upravuje takzvané právo postihu pro konečného prodávajícího v rámci dodavatelského řetězce. Týká se podnikatelů, kteří prodávají zboží nebo digitální obsah a služby spotřebitelům a museli řešit reklamaci vady, kterou způsobil někdo jiný před nimi. Umožňuje jim požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů na nápravu po svém dodavateli.

Pokud byla vada způsobena konáním nebo opomenutím někoho jiného v dodavatelském řetězci, má konečný prodávající právo na náhradu od osoby, která mu věc prodala nebo mu poskytovala digitální obsah či službu.
Náhrada se poskytuje ve výši nákladů, které konečný prodávající účelně vynaložil na zjednání nápravy.
Právo na náhradu nevzniká, pokud konečný prodávající o vadě věděl už při jejím převzetí nebo pokud věc nebyla určena pro spotřebitelský trh.
K jakémukoliv ujednání, které by toto právo konečného prodávajícího na náhradu předem vylučovalo nebo omezovalo, se nepřihlíží (je neplatné).
Tato pravidla o právu na náhradu se obdobně použijí i na další předchozí osoby v témže smluvním řetězci.

Pozor: Dejte si pozor na to, že právo na náhradu nákladů nezískáte, pokud jste o vadě věděli již při převzetí zboží nebo pokud daná věc nebyla určena k prodávání spotřebitelům.

Příklad: Podnikatel prodá spotřebiteli zboží, které se ukáže jako vadné kvůli chybě dodavatele. Prodávající zákazníkovi vadu opraví a následně má právo požadovat po svém dodavateli náhradu nákladů, které na tuto nápravu účelně vynaložil.

Zjednodušené vysvětlení vzniká automaticky a nenahrazuje odbornou radu. Závazné je úřední znění níže.

Úřední znění

(1) Byla-li vada způsobena konáním nebo opomenutím jiné osoby v témže smluvním řetězci, náleží konečnému prodávajícímu náhrada od toho, kdo mu v rámci své podnikatelské činnosti věc prodal nebo kdo byl zavázán poskytovat digitální obsah či službu digitálního obsahu, včetně jejich aktualizace. Náhrada se poskytne ve výši nákladů, které konečný prodávající účelně vynaložil na zjednání nápravy.

(2) Právo na náhradu nevznikne, věděl-li konečný prodávající o vadě věci v okamžiku jejího převzetí nebo nebyla-li věc určena k uvedení na trh pro spotřebitele.

(3) K ujednání, které předem vylučuje nebo omezuje právo konečného prodávajícího na náhradu, se nepřihlíží.

(4) Odstavce 1 až 3 se na další osoby v témže smluvním řetězci použijí obdobně.

Zdroj: e-Sbírka