§ 1487 Odmítnutí dědictví
OZzákon č. 89/2012 Sb. · Díl 1 – Právo na pozůstalost · znění od 1. 1. 2026
Lidsky řečeno
Tento paragraf upravuje pravidla a lhůty pro odmítnutí dědictví ze strany dědice. Týká se každého, kdo se stane dědicem a nechce dědictví přijmout. Výslovné odmítnutí se musí učinit přímo vůči soudu.
- Odmítnutí dědictví musíte soudu oznámit výslovným prohlášením.
- Základní lhůta pro odmítnutí je jeden měsíc od chvíle, kdy vás soud poučí o tomto právu a jeho následcích.
- Pokud máte jediné bydliště v zahraničí, prodlužuje se tato lhůta na tři měsíce.
- Z důležitých důvodů může soud lhůtu k odmítnutí dědictví přiměřeně prodloužit.
- Marným uplynutím stanovené lhůty vaše právo odmítnout dědictví definitivně zaniká.
Pozor: Hlídejte si čas, protože po uplynutí stanovené (případně prodloužené) lhůty už dědictví odmítnout nemůžete.
Příklad: Pokud vás soud vyrozumí o právu odmítnout dědictví a vy žijete výhradně v zahraničí, máte na podání výslovného prohlášení soudu lhůtu tři měsíce.
Zjednodušené vysvětlení vzniká automaticky a nenahrazuje odbornou radu. Závazné je úřední znění níže.
Úřední znění
(1) Odmítnutí dědictví vyžaduje výslovné prohlášení vůči soudu. Dědictví lze odmítnout do jednoho měsíce ode dne, kdy soud dědice vyrozuměl o jeho právu odmítnout dědictví a o následcích odmítnutí; má-li dědic jediné bydliště v zahraničí, činí lhůta k odmítnutí dědictví tři měsíce. Jsou-li pro to důležité důvody, soud dědici lhůtu k odmítnutí dědictví přiměřeně prodlouží.
(2) Uplynutím lhůty k odmítnutí dědictví právo odmítnout dědictví zaniká.
Zdroj: e-Sbírka