§ 1484 Zřeknutí se dědického práva
OZzákon č. 89/2012 Sb. · Díl 1 – Právo na pozůstalost · znění od 1. 1. 2026
Tento paragraf vysvětluje, jak se může potencionální dědic ještě za života zůstavitele (člověka, po kterém se bude dědit) vzdát svého budoucího dědického práva. Týká se každého, kdo chce smluvně vyřešit budoucí majetkové vztahy a dědictví s tímto zůstavitelem. Úprava jasně stanovuje, jaké má takové zřeknutí následky pro potomky i pro různé druhy dědických nároků.
- Zříci se dědického práva předem lze pouze na základě smlouvy uzavřené přímo se zůstavitelem.
- Pokud ve smlouvě neni ujednáno jinak, platí zřeknutí se dědictví také pro potomky dané osoby.
- Kdo se zřekne celého dědického práva, přichází automaticky i o povinný díl (zákonný nárok neopomenutelného dědice).
- Pokud se někdo zřekne pouze povinného dílu, právo dědit ze zákona nebo ze závěti mu stále zůstává.
- Zřeknutí se dědictví ve prospěch jiné konkrétní osoby platí jen tehdy, pokud se tato osoba skutečně stane dědicem.
- Smlouva o zřeknutí vyžaduje formu veřejné listiny (notářský zápis), ale pro její zrušení stačí běžná písemná forma.
(1) Dědického práva se lze předem zříci smlouvou se zůstavitelem; není-li jinak ujednáno, působí zřeknutí i proti potomkům. Kdo se zřekne dědického práva, zříká se tím i práva na povinný díl; kdo se však zřekne jen práva na povinný díl, nezříká se tím práva z dědické posloupnosti.
(2) Zřekl-li se někdo dědického práva ve prospěch jiné osoby, má se za to, že zřeknutí platí, jen stane-li se tato osoba dědicem.
(3) Smlouva vyžaduje formu veřejné listiny; práva a povinnosti z ní však mohou být zrušeny, pokud strany dodrží písemnou formu.