§ 1489 Odmítnutí dědictví
OZzákon č. 89/2012 Sb. · Díl 1 – Právo na pozůstalost · znění od 1. 1. 2026
Lidsky řečeno
Tento paragraf upravuje pravidla pro odmítnutí dědictví a týká se všech potenciálních dědiců. Určuje, za jakých podmínek je odmítnutí dědictví platné a kdy se k němu z právního hlediska vůbec nepřihlíží. Dále stanovuje, že jednou učiněná prohlášení o odmítnutí nebo přijetí dědictví již nelze vzít zpět.
- Dědictví nelze odmítnout jen zčásti, s výhradou nebo pod jakoukoliv podmínkou, jinak je takové odmítnutí neplatné.
- K odmítnutí dědictví se nepřihlíží, pokud dědic svým předchozím chováním dříve ukázal, že chce dědictví přijmout.
- Prohlášení, kterým dědic dědictví odmítne, neodmítne nebo přijme, je definitivní a nelze ho později odvolat.
Pozor: Dejte si pozor na své chování po smrti zůstavitele – pokud dáte jakkoliv najevo, že chcete dědictví přijmout, ztrácíte možnost jej později odmítnout, a své rozhodnutí už nemůžete vzít zpět.
Zjednodušené vysvětlení vzniká automaticky a nenahrazuje odbornou radu. Závazné je úřední znění níže.
Úřední znění
(1) Odmítne-li dědic dědictví pod podmínkou, s výhradou nebo jen zčásti, je odmítnutí dědictví neplatné.
(2) K odmítnutí dědictví se nepřihlíží, dal-li dědic již svým počínáním najevo, že chce dědictví přijmout. Nepřihlíží se ani k projevu vůle, kterým dědic odvolá své prohlášení, že dědictví odmítá, nebo neodmítá, anebo že dědictví přijímá.
Zdroj: e-Sbírka