§ 1481 Dědická nezpůsobilost
OZzákon č. 89/2012 Sb. · Díl 1 – Právo na pozůstalost · znění od 1. 1. 2026
Tento paragraf upravuje takzvanou dědickou nezpůsobilost, tedy situace, kdy někdo přichází o právo dědit po zemřelém (zůstaviteli). Týká se všech osob, které by jinak měly nárok na dědictví, ale dopustily se proti zemřelému nebo jeho blízkým závažného jednání. Ochrana se vztahuje také na samotnou poslední vůli zemřelého.
- Z dědění je vyloučen ten, kdo spáchal úmyslný trestný čin proti zemřelému, jeho předkům, potomkům nebo manželovi.
- Dědit nesmí ani ten, kdo se dopustil zavrženíhodného činu proti poslední vůli zemřelého.
- Za zásah do poslední vůle se považuje například to, když někdo zemřelého k jejímu napsání donutil nebo ho lstí svedl.
- Právo na dědictví ztrácí i ten, kdo poslední vůli překazil, zatajil, zfalšoval, podvrhl nebo úmyslně zničil.
- Vyloučení z dědického práva neplatí v případě, že zemřelý takové jednání dotyčné osobně a výslovně prominul.
Z dědického práva je vyloučen, kdo se dopustil činu povahy úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho předku, potomku nebo manželu nebo zavrženíhodného činu proti zůstavitelově poslední vůli, zejména tím, že zůstavitele k projevu poslední vůle donutil nebo lstivě svedl, projev poslední vůle zůstaviteli překazil nebo jeho poslední pořízení zatajil, zfalšoval, podvrhl nebo úmyslně zničil, ledaže mu zůstavitel tento čin výslovně prominul.