§ 1490 Vzdání se dědictví
OZzákon č. 89/2012 Sb. · Díl 1 – Právo na pozůstalost · znění od 1. 1. 2026
Tento paragraf vysvětluje, jak může dědic přenechat svůj podíl z dědictví jinému dědici. Týká se každého dědice, který dědictví předtím neodmítl a chce se ho vzdát přímo v řízení před soudem. Pro podnikatele je to důležité například při řešení majetkových vztahů a rodinného podniku v rámci dědického řízení.
- Dědic, který dědictví neodmítl, se jej může u soudu vzdát ve prospěch jiného dědice.
- Pokud se dědictví vzdá nepominutelný dědic (dědic se zákonným nárokem na povinný podíl), přichází o právo na povinný díl i jeho potomci.
- K úspěšnému vzdání se dědictví je nutný souhlas dědice, v jehož prospěch se dědictví přenechává; bez jeho souhlasu se ke vzdání se nepřihlíží.
- Při souhlasu obou dědiců se postupuje podle souvisejících předpisů, jejichž podrobnosti upravuje jiné ustanovení.
- Pokud měl dědic od zanechatele uloženu povinnost, kterou má splnit osobně (například příkaz nebo odkaz), tato povinnost pro něj platí i po vzdání se dědictví.
(1) Dědic, který dědictví neodmítl, se jej může před soudem v řízení o dědictví vzdát ve prospěch druhého dědice; učiní-li tak nepominutelný dědic, vzdává se tím také práva na povinný díl s účinností i pro své potomky. Souhlasí-li i druhý dědic, použijí se obdobně ustanovení § 1714 až 1720; nesouhlasí-li však, k vzdání se dědictví se nepřihlíží.
(2) Byl-li dědic, který se dědictví vzdal, obtížen příkazem, nařízením odkazu nebo jiným opatřením, které podle zůstavitelovy vůle může a má splnit jen osobně, nezbavuje se tím povinnosti splnit takové opatření.