§ 38 Sdělování údajů a evidenční listy důchodového pojištění
ZOPSZzákon č. 582/1991 Sb. · Hlava druhá – Úkoly zaměstnavatelů při provádění důchodového pojištění · znění od 1. 7. 2026
Tento paragraf upravuje povinnost zaměstnavatelů sdělovat České správě sociálního zabezpečení údaje pro důchodové pojištění za jednotlivé zaměstnance a způsob, jakým správní orgán z těchto dat sestavuje evidenční listy důchodového pojištění. Týká se zaměstnavatelů a orgánů plnících úkoly v důchodovém pojištění od 1. 7. 2026. Zvláštní pravidla a archivační povinnosti se zde stanovují pro zaměstnavatele příslušníků ozbrojených sil.
- Zaměstnavatelé mají povinnost hlášením za každý kalendářní měsíc posílat údaje o pojištěných zaměstnancích, vyjma pracujících starobních důchodců s plným nárokem bez cizozemského pojištění.
- Česká správa sociálního zabezpečení sama sestavuje evidenční list pro každého občana za jednotlivý kalendářní rok na základě obdržených měsíčních údajů.
- Evidenční list se vede od začátku roku (nebo od vzniku účasti na pojištění) do konce roku (nebo do skončení této účasti).
- Do evidenčního listu se nejpozději do určených termínů (do 30. dubna nebo při předčasném skončení účasti do 31. ledna následujícího roku) zapisují identifikační údaje, dobové údaje, vyměřovací základ a vyloučené doby.
- Zaměstnavatel příslušníků ozbrojených sil musí sám vyhotovit evidenční list a jeho 2 stejnopisy, z nichž jeden předloží zaměstnanci k podpisu a uschovává po dobu 3 let a druhý podepsaný vydá zaměstnanci.
(1) Zaměstnavatelé a orgány plnící úkoly v důchodovém pojištění podle § 36 písm. a), c), d), f) až n), q), s) a u) až zk) jsou povinni za každého občana uvedeného v těchto ustanoveních, který je účasten důchodového pojištění, sdělovat České správě sociálního zabezpečení údaje potřebné pro provádění důchodového pojištění, a to za každý kalendářní měsíc prostřednictvím jednotného měsíčního hlášení. Věta první se nepoužije, jde-li o občana, který má nárok na výplatu starobního důchodu v plné výši, pokud tento občan nebyl nebo není účasten důchodového pojištění v cizině.
(2) Česká správa sociálního zabezpečení sestaví evidenční list na základě údajů sdělovaných podle odstavce 1. Evidenční list se vede pro každého občana za jednotlivý kalendářní rok. Pro každý kalendářní rok se vede vždy nový evidenční list.
(3) Evidenční list se vede od 1. ledna kalendářního roku nebo ode dne vzniku účasti občana na důchodovém pojištění, vznikla-li tato účast po 1. lednu, a ukončuje se dnem 31. prosince kalendářního roku nebo dnem skončení této účasti, skončila-li tato účast před 31. prosincem.
(4) Do evidenčního listu se zapisují za každý kalendářní rok, nejpozději však do 30. dubna následujícího kalendářního roku, a v případě skončení účasti na důchodovém pojištění před 31. prosincem do 31. ledna následujícího kalendářního roku
a) identifikační údaje zaměstnavatele,
b) jméno, poslední příjmení, rodné příjmení, datum a místo narození, místo trvalého pobytu a rodné číslo občana,
c) druh výdělečné činnosti,
d) doba účasti na důchodovém pojištění,
e) doba důchodového pojištění,
f) vyměřovací základ pro pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti,
g) doby, které se při stanovení osobního vyměřovacího základu podle § 16 odst. 4 písm. a), d) a j) zákona o důchodovém pojištění vylučují,
h) doby, které se ode dne dosažení věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod nepovažují za výkon výdělečné činnosti pro účely zvýšení procentní výměry starobního důchodu.
(5) Jde-li o zaměstnance, který je příslušníkem ozbrojených sil, je zaměstnavatel povinen vyhotovit evidenční list; přitom postupuje obdobně podle odstavce 1 věty druhé a podle odstavců 2 až 4. Dále je tento zaměstnavatel povinen vyhotovit 2 stejnopisy evidenčního listu s údaji podle odstavce 4. Jeden stejnopis je povinen předložit zaměstnanci k podpisu, založit do své evidence a uschovávat jej po dobu 3 kalendářních roků po roce, kterého se týká, byl-li vyhotoven v tomto kalendářním roce nebo v bezprostředně následujícím kalendářním roce; stejnopisy ostatních evidenčních listů zaměstnavatel uschovává po dobu 3 kalendářních roků po roce, ve kterém byly vyhotoveny. Druhý stejnopis, který opatří podpisem pověřeného zaměstnance nebo jiného oprávněného zástupce a svým razítkem, je zaměstnavatel povinen vydat zaměstnanci, a to nejpozději v den, kdy předkládá evidenční list příslušnému orgánu sociálního zabezpečení podle § 39 odst. 3.