§ 3001
OZzákon č. 89/2012 Sb. · Díl 1 – Bezdůvodné obohacení · znění od 1. 1. 2026
Tento paragraf řeší pravidla pro vrácení majetku nebo věci v situaci, kdy se někdo neoprávněně obohatil (získal majetkový prospěch bez právního důvodu), ale jednal v dobré víře. Týká se osob, které majetek získaly poctivě nebo bez svého svolení a následně s ním naložily nebo jej nemohou vrátit. Stanovuje, za jakých podmínek a v jaké výši se poskytuje náhrada ochuzenému.
- Pokud poctivý příjemce zcizil (převedl na jiného) předmět obohacení za peníze, může si sám vybrat, zda ochuzenému vydá peněžitou náhradu, nebo to, co za předmět utržil.
- Pokud poctivý příjemce převedl předmět bezúplatně (daroval), ochuzený po něm nemůže požadovat náhradu.
- Ochuzený může náhradu požadovat po osobně, která předmět od obohaceného nabyla bezplatně, pokud tato nová osoba nebyla v dobré víře.
- Pokud obohacený získal předmět v dobré víře nebo bez svého svolení a předmět nelze dobře vydat, nemá povinnost poskytnout náhradu.
- Výjimkou z neposkytnutí náhrady je situace, kdy by tím vznikl stav, který zjevně odporuje dobrým mravům.
(1) Zcizil-li poctivý příjemce předmět bezdůvodného obohacení za úplatu, může podle své volby vydat buď peněžitou náhradu, anebo co utržil. Zcizil-li jej poctivý příjemce bezúplatně, nemá vůči němu ochuzený právo na náhradu; může ji však požadovat po osobě, která předmět od obohaceného nabyla a nebyla v dobré víře.
(2) Získal-li obohacený předmět obohacení v dobré víře nebo bez svého svolení a nelze-li jej dobře vydat, není povinen k náhradě, ledaže by tím vznikl stav zjevně odporující dobrým mravům.