§ 1503 Připadnutí pozůstalosti dědicům
OZzákon č. 89/2012 Sb. · Pododdíl 1 – Obecná ustanovení · znění od 1. 1. 2026
Tento paragraf vysvětluje, jak se postupuje při rozdělování dědictví na základě závěti, pokud v ní zůstavitel uvedl dědice bez přesného určení konkrétních jmen. Týká se případů, kdy jsou dědici určeni jako celá skupina osob nebo jako lidé v nouzi. Pravidla zajišťují, aby bylo jasné, kdo má na dědictví nárok a jak se s ním má naložit.
- Osoby, které se při dědění ze zákona považují vůči ostatním za jednu osobu, se takto posuzují i při dělení podle závěti, pokud zůstavitel ne projevil zřejmě opačnou vůli.
- Pokud zůstavitel v závěti určí jako dědice skupinu osob bez bližších podrobností, platí, že dědit mají ti, kteří do této skupiny patřili v momentě zůstavitelovy smrti.
- Pokud jsou za dědice bez bližšího určení povoláni chudí nebo podobně vymezená skupina, stává se dědicem obec, kde měl zůstavitel poslední bydliště.
- Tato obec má následně povinnost získané dědictví použít ve prospěch dané určené skupiny osob.
(1) Vyskytnou-li se mezi povolanými dědici osoby pokládané při zákonné dědické posloupnosti vzhledem k ostatním za jednu osobu, pokládají se za jednu osobu i při dělení podle závěti; to neplatí, je-li vůle zůstavitele zřejmě opačná.
(2) Povolá-li zůstavitel za dědice bez bližšího určení skupinu osob, má se za to, že dědici jsou ti, kteří do určené skupiny patřili v době zůstavitelovy smrti.
(3) Povolá-li zůstavitel za dědice bez bližšího určení chudé či obdobně určenou skupinu osob, má se za to, že za dědice byla povolána obec, na jejímž území měl zůstavitel poslední bydliště, která dědictví použije ve prospěch určené skupiny.