§ 1494
OZzákon č. 89/2012 Sb. · Pododdíl 1 – Obecná ustanovení · znění od 1. 1. 2026
Tento paragraf vysvětluje, co je to závěť a jaké základní podmínky musí splňovat, aby byla platná. Týká se každého člověka (zůstavitele), který chce osobně rozhodnout o tom, komu po své smrti zanechá svůj majetek nebo jeho část. Dále stanovuje, jak se má text závěti správně chápat a vykládat.
- Závěť je odvolatelný projev vůle, kterým člověk osobně odkazuje svůj majetek nebo podíl na něm jedné či více osobám pro případ své smrti.
- Závěť je neplatná, pokud z ní není jasný přesný datum (den, měsíc a rok) pořízení a zároveň existuje více závětí, které si odporují nebo na datu závisí jejich právní účinky.
- Při výkladu závěti je vždy nutné co nejvíce vyhovět skutečné vůli toho, kdo ji napsal.
- Slova v závěti se posuzují podle jejich běžného významu, pokud se neprokáže, že jim autor přikládal svůj vlastní, zvláštní význam.
(1) Závěť je odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz. Není-li zřejmé, který den, měsíc a rok byla závěť pořízena a pořídil-li zůstavitel více závětí, které si odporují nebo závisí-li jinak právní účinky závěti na určení doby jejího pořízení, je závěť neplatná.
(2) Závěť je třeba vyložit tak, aby bylo co nejvíce vyhověno vůli zůstavitele. Slova použitá v závěti se vykládají podle jejich obvyklého významu, ledaže se prokáže, že si zůstavitel navykl spojovat s určitými výrazy zvláštní, sobě vlastní smysl.