§ 768 Bydlení po zániku manželství
OZzákon č. 89/2012 Sb. · Oddíl 3 – Následky zániku manželství · znění od 1. 1. 2026
Tento paragraf řeší situaci rozvedených manželů, kteří se nedokázali dohodnout na tom, kdo z nich bude po rozvodu dále bydlet v jejich dosavadním společném domě nebo bytě. Týká se rozvedených osob, které měly k tomuto bydlení stejné nebo společné právo. O tom, kdo musí prostor opustit a jaké bude vypořádání, v takovém případě rozhoduje soud na návrh jednoho z manželů.
- Pokud se rozvedení manželé nedohodnou na dalším bydlení, soud na návrh jednoho z nich zruší právo k domu nebo bytu tomu, po kom lze spravedlivě žádat, aby odešel.
- Soud při rozhodování posuzuje okolnosti případu, brát zřetel musí hlavně na péči o nezletilé dítě a také na stanovisko pronajímatele či půjčitele.
- Soud může zároveň rozhodnout o způsobu náhrady za ztrátu práva na bydlení.
- Manžel, který má byt opustit, tam může bydlet do doby, než mu druhý manžel smaže deficit a smaže náhradní bydlení, ledaže mu náhrada nebyla přiznána – pak tam může bydlet nejdéle jeden rok.
- Pokud odcházející manžel pečuje o nezletilé nebo nezaopatřené dítě, může soud na jeho návrh založit v jeho prospěch právo bydlení, přičemž podrobnosti upravuje jiné ustanovení.
(1) Zaniklo-li manželství rozvodem, a manželé měli k domu nebo bytu, v němž se nacházela jejich rodinná domácnost, stejné, nebo společné právo, a nedohodnou-li se, kdo bude v domě nebo bytě dále bydlet, zruší soud na návrh jednoho z nich podle okolností případu dosavadní právo toho z rozvedených manželů, na kterém lze spravedlivě žádat, aby dům nebo byt opustil, a popřípadě zároveň rozhodne o způsobu náhrady za ztrátu práva; přitom přihlédne zejména k rozhodnutí o péči rozvedených manželů o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti a o které manželé pečovali, jakož i ke stanovisku pronajímatele, půjčitele nebo jiné osoby v obdobném postavení.
(2) Rozvedený manžel, který má dům nebo byt opustit, má právo tam bydlet, dokud mu druhý manžel nezajistí náhradní bydlení, ledaže mu v řízení podle odstavce 1 náhrada nebyla přiznána; v tomto případě má právo v domě nebo bytě bydlet nejdéle jeden rok. Pečuje-li však o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti a o které manželé pečovali za trvání manželství, nebo o dítě nezaopatřené, které s ním žije, může soud na návrh tohoto manžela založit v jeho prospěch právo bydlení; ustanovení § 767 odst. 2 platí obdobně.