§ 25
ZNPzákon č. 187/2006 Sb. · Díl 1 – Podmínky nároku na nemocenské · znění od 1. 7. 2026
Tento paragraf stanoví konkrétní situace, za kterých pojištěný člověk (například zaměstnanec nebo OSVČ platící si nemocenské pojištění) nemá nárok na výplatu nemocenských dávek v době pracovní neschopnosti nebo karantény. Určuje také přesný moment, kdy nárok na nemocenské zaniká, pokud během pracovní neschopnosti vznikne nárok na starobní důchod. Pravidla se týkají všech pojištěných osob, které se ocitnou v některé z uvedených životních situací.
- Nárok na nemocenské nedostane pojištěnec, který si dočasnou pracovní neschopnost přivodil úmyslně.
- Lidé na útěku z vazby, z výkonu trestu odnětí svobody nebo ze zabezpečovací detence nemají v případě neschopnosti či karantény na nemocenské nárok.
- Pokud pojištěná činnost skončila ještě před nárokem na starobní důchod, nemocenské se při vzniku nároku na výplatu starobního důchodu již nevyplácí.
- V případě vzniku nároku na starobní důchod zaniká nárok na nemocenské posledním dnem před tímto dnem.
Nárok na nemocenské nemá pojištěnec,
a) který si úmyslně přivodil dočasnou pracovní neschopnost,
b) kterému v době dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény vznikl nárok na výplatu starobního důchodu, pokud pojištěná činnost skončila přede dnem, od něhož mu vznikl nárok na výplatu starobního důchodu; nárok na nemocenské v tomto případě zaniká posledním dnem přede dnem, od něhož mu vznikl nárok na výplatu starobního důchodu,
c) u něhož vznikla dočasná pracovní neschopnost nebo byla nařízena karanténa v době útěku z místa vazby nebo v době útěku odsouzeného z místa výkonu trestu odnětí svobody nebo v době útěku osoby ve výkonu zabezpečovací detence z místa výkonu zabezpečovací detence.