§ 24
ZNPzákon č. 187/2006 Sb. · Díl 1 – Podmínky nároku na nemocenské · znění od 1. 7. 2026
Tento paragraf stanovuje podmínky, za kterých má osoba samostatně výdělečně činná (OSVČ) nebo zahraniční zaměstnanec nárok na nemocenské z pojištěné činnosti. Týká se podnikatelů, kteří si platí nemocenské pojištění a stnou se dočasně práce neschopnými nebo je jim nařízena karanténa. Určuje, jak dlouho musí trvat účast na pojištění před vznikem neschopnosti, aby dávka byla přiznána.
- Základní podmínkou pro nárok na nemocenské u OSVČ je účast na nemocenském pojištění po dobu alespoň 3 měsíců bezprostředně před dnem vzniku pracovní neschopnosti nebo karantény.
- Tříměsíční lhůta platit nemusí, pokud OSVČ vstoupí do pojištění do 8 kalendářních dnů od skončení předchozího zaměstnání.
- Výjimka z tříměsíční lhůty platí pouze v případě, že dané předchozí zaměstnání trvalo a zakládalo účast na pojištění zaměstnance alespoň po dobu posledních 3 měsíců.
- Pravidla pro dodržení minimální doby pojištění se přiměřeně vztahují také na zahraniční zaměstnance.
- Podrobnosti o samotné účasti na pojištění a souvisejících postupech upravují jiná ustanovení.
Podmínkou nároku na nemocenské z pojištěné činnosti, která je samostatnou výdělečnou činností, je dále účast na pojištění jako osoby samostatně výdělečně činné podle § 11 alespoň po dobu 3 měsíců bezprostředně předcházející dni vzniku dočasné pracovní neschopnosti nebo dni, od něhož je nařízena karanténa; to však neplatí, vznikla-li osobě samostatně výdělečně činné účast na pojištění do 8 kalendářních dnů ode dne skončení zaměstnání, jestliže při výkonu tohoto zaměstnání byla účastna pojištění jako zaměstnanec alespoň v posledních 3 měsících trvání tohoto zaměstnání. Ustanovení věty první platí přiměřeně pro zahraničního zaměstnance.