§ 23
ZNPzákon č. 187/2006 Sb. · Díl 1 – Podmínky nároku na nemocenské · znění od 1. 7. 2026
Lidsky řečeno
Tento paragraf určuje, za jakých podmínek vzniká pojištěnci (osobě účastné nemocenského pojištění) nárok na nemocenské (dávku v nemoci). Týká se situací, kdy je člověk uznán dočasně práce neschopným nebo je mu nařízena karanténa. Hlavní podmínkou pro výplatu této dávky je dostatečně dlouhé trvání zdravotních komplikací.
- Nárok na nemocenské má pojištěnec, který je uznán dočasně práce neschopným.
- Nárok na nemocenské vzniká také pojištěnci, kterému byla nařízena karanténa podle zvláštního právního předpisu.
- Dočasná pracovní neschopnost nebo nařízená karanténa musí trvat déle než 14 kalendářních dní.
- Pokud neschopnost nebo karanténa trvá 14 dní a méně, nárok na nemocenské podle tohoto paragrafu nevzniká.
- Další podrobnosti a podmínky upravuje jiné ustanovení.
Pozor: Nárok na nemocenské nevzniká automaticky od prvního dne, ale až v případě, že pracovní neschopnost nebo karanténa přesáhne délku 14 kalendářních dní.
Příklad: Pokud bude pojištěnec uznán dočasně práce neschopným a jeho neschopnost potrvá 15 kalendářních dní, splní podmínku trvání delší než 14 dní a vznikne mu nárok na nemocenské. Pokud by trvala jen 10 dní, nárok podle tohoto paragrafu nemá.
Zjednodušené vysvětlení vzniká automaticky a nenahrazuje odbornou radu. Závazné je úřední znění níže.
Úřední znění
Nárok na nemocenské má pojištěnec, který byl uznán dočasně práce neschopným nebo kterému byla nařízena karanténa podle zvláštního právního předpisu, trvá-li dočasná pracovní neschopnost nebo nařízená karanténa déle než 14 kalendářních dní.
Zdroj: e-Sbírka