§ 7
OZzákon č. 89/2012 Sb. · Díl 1 – Soukromé právo · znění od 1. 1. 2026
Lidsky řečeno
Tento paragraf stanovuje základní právní domněnku (předpoklad, který platí, dokud se neprokáže opak), která se týká každého jednajícího člověka či podnikatele. Říká, že na jakékoliv jednání se automaticky nahlíží tak, že bylo učiněno poctivě a v dobré víře (s přesvědčením, že dotyčný jednáním nikomu nezpůsobuje újmu a postupuje podle práva).
- Právo automaticky předpokládá poctivost u každého, kdo nějak jednal.
- Stejně tak se automaticky předpokládá, že dotyčný jednal v dobré víře (s poctivým úmyslem).
- Pokud by netakové jednání chtěl někdo zpochybnit, musel by nepoctivost nebo nedostatek dobré víry dokázat.
Pozor: Pokud někoho obviňujete z nepoctivého jednání, myslete na to, že zákony na něj primárně nahlížejí jako na poctivého a nepoctivost mu musíte prokázat.
Zjednodušené vysvětlení vzniká automaticky a nenahrazuje odbornou radu. Závazné je úřední znění níže.
Úřední znění
Má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře.
Zdroj: e-Sbírka