§ 2
OZzákon č. 89/2012 Sb. · Díl 1 – Soukromé právo · znění od 1. 1. 2026
Tento paragraf stanoví základní pravidla pro výklad a použití všech ustanovení soukromého práva, která se vztahují i na podnikatele a jejich smlouvy. Určuje, že text zákona se musí vždy vysvětlovat v souladu s ústavním pořádkem, smyslem daného pravidla a dobrými mravy. Zajišťuje, aby uplatňování zákonů nevedlo k nespravedlnosti nebo bezohlednému jednání.
- Každé ustanovení soukromého práva se musí vykládat v souladu s Listinou základních práv a svobod, ústavním pořádkem a zásadami tohoto zákona.
- Doslovný význam slov zákona musí ustoupit, pokud by byl v rozporu s ústavními hodnotami a zásadami chráněnými tímto zákonem.
- Výnam zákona vychází z vlastního smyslu slov v jejich souvislosti a z jasného úmyslu zákonodárce.
- Nikdo nesmí zneužívat doslovné znění právního předpisu proti jeho skutečnému smyslu.
- Výklad a použití zákona nesmí odporovat dobrým mravům ani vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející lidské cítění.
(1) Každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit.
(2) Zákonnému ustanovení nelze přikládat jiný význam, než jaký plyne z vlastního smyslu slov v jejich vzájemné souvislosti a z jasného úmyslu zákonodárce; nikdo se však nesmí dovolávat slov právního předpisu proti jeho smyslu.
(3) Výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.