§ 4
OZzákon č. 89/2012 Sb. · Díl 1 – Soukromé právo · znění od 1. 1. 2026
Tento paragraf stanovuje základní předpoklad, jak se má přistupovat k jednání lidí v právních vztazích. Týká se každého podnikatele i občana, od kterého se očekává běžný rozum a opatrnost. Zároveň určuje, jak se posuzuje, zda někdo měl nebo mohl mít o určité skutečnosti vědomost či pochybnost.
- Předpokládá se, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka a dokáže ho používat s běžnou péčí a opatrností.
- Ostatní účastníci právního styku mohou toto jednání s běžnou opatrností od každého rozumně očekávat.
- Pokud zákon spojuje nějaký následek s tím, že někdo o něčem věděl, posuzuje se to podle vědomostí znalé osoby v daném postavení.
- Stejná pravidla jako pro vědomost se použijí i v případě, kdy zákon spojuje právní následek s existencí pochybnosti.
(1) Má se za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.
(2) Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé. To platí obdobně, pokud právní řád spojuje určitý následek s existencí pochybnosti.