§ 1696
OZzákon č. 89/2012 Sb. · Oddíl 4 – Rozdělení pozůstalosti · znění od 1. 1. 2026
Tento paragraf vysvětluje pravidla pro schvalování dohody dědiců o rozdělení pozůstalosti (majetku po zemřelém) soudem a podmínky pro její platnost. Týká se všech dědiců, kteří se chtějí na rozdělení majetku společně dohodnout. Určuje také, jak soud postupuje, pokud dohodu dědiců nemůže schválit.
- Soud dohodu dědiců schválí jen tehdy, pokud neodporuje přání zemřelého a v jeho rámci nepoškozuje zájmy osob pod zvláštní ochranou.
- Pokud soud dohodu dědiců neschválí, potvrdí jim získání dědictví podle velikosti jejich zákonných dědických podílů.
- Aby byla dohoda o rozdělení pozůstalosti platná, musí se jejím prostřednictvím rozdělit úplně celý známý majetek po zemřelém.
- Dědici si mohou v dohodě sami zřídit věcné břemeno (právo využívat cizí věc), zástavní nebo jiné věcné právo, a to i v případě, že o tom zemřelý nic nenapsal.
(1) Soud dohodu dědiců o rozdělení schválí, neodporuje-li vůli zůstavitele a v jejích mezích ani zájmům osoby pod zvláštní ochranou. Neschválí-li soud dohodu, potvrdí dědicům nabytí dědictví podle výše jejich dědických podílů.
(2) K platnosti dohody o rozdělení pozůstalosti se vyžaduje, aby v důsledku jejího uzavření byla rozdělena celá známá pozůstalost. Dohodou lze zřídit i věcné břemeno nebo zástavní či jiné věcné právo, i když o něm zůstavitel nepořídil.