§ 28

ZNPzákon č. 187/2006 Sb. · Díl 2 – Podpůrčí doba u nemocenského · znění od 1. 7. 2026

Lidsky řečeno

Tento paragraf upravuje zvlaštní pravidla a omezení pro výplatu nemocenského u specifických skupin lidí nebo v konkrétních životních situacích. Týká se starobních důchodců, invalidních důchodců ve třetím stupni, studentů na prázdninových brigádách, lidí na neplaceném volnu či účastníků stávky. U těchto případů zákon zkracuje nebo zcela vylučuje nárok na nemocenské dávky od státu.

  • Lidem pobírajícím starobní důchod nebo invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně se nemocenské vyplácí od 15. dne neschopnosti nejvýše 70 dní za kalendářní rok (a nejdéle do konce zaměstnání nebo pojištění).
  • Při práci sjednané jen na dobu dovolené z jiného zaměstnání nebo u studentů na prázdninové brigádě se nemocenské vyplácí nejdéle do dne, kdy tato prázdninová práce nebo dovolená měla skončit.
  • Zaměstnanci nevzniká nárok na výplatu nemocenského za dobu, kdy čerpá neplacené volno (pokud neschopnost vznikla až po nástupu na toto volno), přičemž zákon stanoví určité výjimky.
  • Nemocenské se nevyplácí za dobu trvání stávky, pokud dočasná pracovní neschopnost vznikla až po zapojení zaměstnance do této stávky.
  • Odsouzeným ve výkonu trestu, osobám ve vazbě nebo v zabezpečovací detenci končí nárok na nemocenské dnem předcházejícím jejich útěku.
Pozor: Pokud starobní nebo invalidní důchodce (3. stupeň) vyčerpá maximální dobu 70 dnů nemocenského v jednom roce, od 1. ledna následujícího roku mu nárok na výplatu nemocenského nevznikne, i když jeho pracovní neschopnost plynule pokračuje.
Příklad: Pokud starobní důchodce onemocní v průběhu trvání svého zaměstnání, dostane nemocenské dávky od 15. dne trvání pracovní neschopnosti, avšak stát mu je bude vyplácet maximálně po dobu 70 kalendářních dnů v daném roce.
Zjednodušené vysvětlení vzniká automaticky a nenahrazuje odbornou radu. Závazné je úřední znění níže.
Úřední znění

(1) Nemocenské se poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně vyplácí od 15. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo od 15. kalendářního dne nařízené karantény po dobu nejvýše 70 kalendářních dnů, nejdéle však do dne, jímž skončila doba zaměstnání, jde-li o zaměstnance, popřípadě skončilo pojištění, jde-li o osobu samostatně výdělečně činnou nebo o zahraničního zaměstnance. Při více dočasných pracovních neschopnostech v jednom kalendářním roce se nemocenské vyplácí v tomto roce nejvýše po dobu uvedenou ve větě první. Byla-li podpůrčí doba podle věty první a druhé vyčerpána v jednom kalendářním roce, nevzniká nárok na výplatu nemocenského od 1. ledna následujícího kalendářního roku, pokračuje-li dočasná pracovní neschopnost nebo karanténa v tomto následujícím kalendářním roce. Nemocenské podle věty první a druhé však nelze vyplácet déle, než by se vyplácelo podle § 26. Poživatelem starobního důchodu se pro účely věty první a druhé rozumí fyzická osoba, která v době dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény má nárok na výplatu starobního důchodu alespoň po dobu jednoho dne trvání pojištěné činnosti, a to ode dne, kdy nárok na výplatu tohoto důchodu vznikl.

(2) Nemocenské ze zaměstnání sjednaného jen na dobu dovolené z jiného zaměstnání se vyplácí nejdéle do dne, ve kterém měla skončit tato dovolená.

(3) Nemocenské ze zaměstnání, které sjednal pojištěnec, který je žákem nebo studentem, jen na dobu školních prázdnin (prázdnin) nebo jejich část, se vyplácí nejdéle do dne, kdy měla skončit doba tohoto zaměstnání.

(4) Podpůrčí doba u nemocenského odsouzenému končí vždy posledním dnem přede dnem útěku odsouzeného v době dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény z místa výkonu trestu odnětí svobody. To platí obdobně pro pojištěnce ve vazbě nebo ve výkonu zabezpečovací detence.

(5) Nemocenské se nevyplácí zaměstnanci za dobu, po kterou mělo trvat pracovní volno bez náhrady příjmu nebo služební volno, za které nebyl poskytnut služební příjem nebo služební plat, pokud dočasná pracovní neschopnost vznikla nebo karanténa byla nařízena nejdříve dnem, který následuje po dni nástupu na takové volno. Ustanovení věty první neplatí v případě, kdy pojištěnka nemá nárok na peněžitou pomoc v mateřství z dosavadní pojištěné činnosti, v případě, kdy pojištěnec byl uznán dočasně práce neschopným podle § 57 odst. 1 písm. e) a f) a v případě pracovního nebo služebního volna poskytnutého z důvodů ošetřování nebo péče uvedených v § 39 odst. 1 písm. a) nebo b).

(6) Nemocenské se nevyplácí zaměstnanci za dobu, po kterou trvala stávka, vznikla-li dočasná pracovní neschopnost nebo byla-li nařízena karanténa nejdříve dnem, který následuje po dni, ve kterém se zaměstnanec stal účastníkem stávky.

(7) Nemocenské se nevyplácí po dni, kterým končí dočasná pracovní neschopnost podle § 59 odst. 2, i když den ukončení dočasné pracovní neschopnosti nebyl vyznačen na rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti.

Zdroj: e-Sbírka

Interested in White Label?

Offer our services as your own, with your identity and website design.

For agents, accountants, tax advisers and law firms

Become a White Label partner