§ 27
ZNPzákon č. 187/2006 Sb. · Díl 2 – Podpůrčí doba u nemocenského · znění od 1. 7. 2026
Tento paragraf řeší situaci, kdy pojištěnec vyčerpá základní časovou dobu pro pobírání nemocenské (podpůrčí dobu) a potřebuje její prodloužení. Týká se zaměstnanců i OSVČ platících si nemocenské pojištění, kteří jsou stále nemocní, ale mají šanci na brzké uzdravení. O prodloužení výplaty rozhoduje orgán nemocenského pojištění na základě žádosti a posudku lékaře.
- Po vyčerpání základní podpůrčí doby se nemocenské dále vyplácí pouze na základě žádosti pojištěnce.
- O prodloužení výplaty rozhoduje orgán nemocenského pojištění podle vyjádření svého posudkového lékaře.
- Podmínkou je předpoklad, že pojištěnec v krátké době získá pracovní schopnost, a to i k jiné než dosavadní práci.
- Jedno jednotlivé prodloužení výplaty nemocenského může trvat maximálně 3 měsíce.
- Výplatu nemocenského lze takto prodlužovat i opakovaně, avšak v součtu maximálně o 350 kalendářních dnů od uplynutí základní podpůrčí doby.
Po uplynutí podpůrčí doby stanovené podle § 26 se nemocenské vyplácí na základě žádosti pojištěnce po dobu stanovenou v rozhodnutí orgánu nemocenského pojištění podle vyjádření lékaře orgánu nemocenského pojištění podle § 84b odst. 1 písm. j) nebo § 86 odst. 2 písm. e), pokud lze očekávat, že pojištěnec v krátké době, nejdéle však v době 350 kalendářních dnů od uplynutí podpůrčí doby stanovené podle § 26, nabude pracovní schopnost, a to i k jiné než dosavadní pojištěné činnosti; takto lze postupovat i opakovaně, přičemž při jednotlivém prodloužení výplaty nemocenského nesmí být doba tohoto prodloužení delší než 3 měsíce. Nemocenské lze podle věty první vyplácet celkem nejdéle po dobu 350 kalendářních dnů od uplynutí podpůrčí doby stanovené podle § 26.