§ 5
ZESMzákon č. 37/2021 Sb. · Část první – Úvodní ustanovení · znění od 1. 1. 2025
Tento paragraf stanovuje pravidla pro určení takzvaného náhradního skutečného majitele v případě, že nelze dohledat skutečného vlastníka firmy nebo je v její struktuře specifikovaná právnická osoba. Týká se firem (korporací), které mají povinnost evidovat své skutečné majitele. V takových situacích se za skutečného majitele ze zákona považuje vedení firmy.
- Pokud nelze skutečného majitele určit ani při vynaložení veškerého rozumného úsilí, považují se za něj všechny osoby ve vrcholném vedení (top managementu) firmy.
- Lidé ve vrcholném vedení se za skutečné majitele považují také tehdy, pokud má ve firmě rozhodující vliv právnická osoba, která sama nemá skutečného majitele podle § 7.
- Pokud má ve firmě rozhodující vliv právnická osoba bez skutečného majitele podle § 7, ale zároveň má firma i jiného skutečného majitele, je skutečným majitelem tento majitel a vedle něj i všichni členové vrcholného vedení.
- Takto určený skutečný majitel z vedení se automaticky považuje za skutečného majitele i ve všech dceřiných nebo podřízených firmách, ve kterých má daná společnost rozhodující vliv.
(1) Platí, že každá osoba ve vrcholném vedení korporace je jejím skutečným majitelem,
a) nelze-li žádného skutečného majitele určit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze po evidující osobě rozumně požadovat, nebo
b) uplatňuje-li v korporaci rozhodující vliv právnická osoba, která nemá skutečného majitele podle § 7.
(2) Uplatňuje-li v korporaci rozhodující vliv právnická osoba, která nemá skutečného majitele podle § 7, a zároveň je skutečným majitelem korporace jiná osoba, platí, že skutečným majitelem korporace je také každá osoba ve vrcholném vedení této korporace.
(3) Platí, že skutečný majitel korporace podle odstavce 1 nebo 2 je skutečným majitelem všech korporací v jí podřízené struktuře vztahů, ve kterých je uplatňován rozhodující vliv.