§ 595
OZzákon č. 89/2012 Sb. · Oddíl 7 – Relativní neúčinnost · znění od 1. 1. 2026
Tento paragraf řeší situace, kdy dlužník převedl část svého majetku pryč a tím poškodil svého věřitele. Stanovuje, jakým způsobem se věřitel může domáhat uspokojení své pohledávky z tohoto ušlého majetku nebo z náhrady za něj. Týká se věřitelů, dlužníků a osob, které od dlužníka majetek či jiné plnění získaly.
- Pokud je právní jednání neúčinné, věřitel má právo požadovat uspokojení své pohledávky z majetku, který dlužníkovi takto ušel, případně získat odpovídající náhradu.
- Osoba, která je povinna věřiteli plnit, se ze zákona považuje za nepoctivého držitele (osobu, která ví nebo by měla vědět, že jí věc nepatří).
- Dědic nebo jiný všeobecný právní nástupce této osoby se považuje za nepoctivého držitele jen v případě, že musel znát okolnosti, pro které by se věřitel moh neúčinnosti dovolat.
- Poctivý příjemce, který získal plnění zdarma (bezúplatně), uspokojí věřitele z tohoto plnění jen v rozsahu, v jakém se obohatil.
- Omezení odpovědnosti poctivého příjemce bezúplatného plnění neplatí, pokud by se věřitel mohl neúčinnosti dovolat i v případě, že by k plnění došlo za úplatu.
(1) Neúčinnost právního jednání zakládá věřitelovo právo domáhat se uspokojení pohledávky i z toho, co neúčinným jednáním z dlužníkova majetku ušlo. Není-li to dobře možné, náleží věřiteli odpovídající náhrada.
(2) Kdo je zavázán plnit, považuje se za nepoctivého držitele; jeho dědic nebo jiný všeobecný právní nástupce však jen tehdy, jestliže mu musely být známy okolnosti, pro něž by se věřitel mohl dovolat neúčinnosti právního jednání.
(3) Poctivý příjemce bezúplatného plnění uspokojí věřitele z tohoto plnění v rozsahu, v němž jím byl obohacen. To neplatí, mohl-li se věřitel dovolat neúčinnosti právního jednání, i kdyby se stalo za úplatu.