§ 594
OZzákon č. 89/2012 Sb. · Oddíl 7 – Relativní neúčinnost · znění od 1. 1. 2026
Tento paragraf určuje, vůči komu se může věřitel domáhat toho, že dlužníkovo právní jednání vůči němu nemá právní účinky. Týká se to samotných účastníků obchodu, jejich dědiců, nástupnických firem i dalších osob, které od nich majetek či práva dále získaly. Pravidlo chrání věřitele před situacemi, kdy se dlužník zbavuje majetku v jejich neprospěch.
- Neúčinnosti se lze bránit přímo vůči tomu, kdo s dlužníkem jednal nebo z jeho jednání získal přímý prospěch.
- Obrana směřuje také vůči dědici dané osoby nebo vůči právnímu nástupci, který získal jmění při přeměně firmy.
- Proti jinému právnímu nástupci se lze neúčinnosti dovolat, pokud mu musely být známy okolnosti, pro které by se věřitel mohl neúčinnosti dovolat.
- Vůči dalšímu nástupci to lze provést také tehdy, pokud nabyl právo bezúplatně (například darem).
- Postihnout lze i nástupce, který je osobou blízkou, ledaže by vyšlo najevo, že mu rozhodné okolnosti v době nabytí práva nemusely být známy.
(1) Neúčinnosti právního jednání se lze dovolat proti tomu, kdo s dlužníkem právně jednal, nebo kdo z právního jednání přímo nabyl prospěch, vůči jeho dědici nebo vůči tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce.
(2) Vůči jinému právnímu nástupci se lze neúčinnosti dovolat jen tehdy, jestliže
a) právnímu nástupci musely být známy okolnosti, pro něž by se věřitel mohl dovolat neúčinnosti právního jednání,
b) právní nástupce nabyl právo bezúplatně, anebo
c) je právním nástupcem osoba blízká, ledaže jí v době, kdy právo po předchůdci nabyla, nemusely být známy okolnosti, pro něž by se věřitel mohl dovolat neúčinnosti právního jednání.