§ 59 Omezení svéprávnosti
OZzákon č. 89/2012 Sb. · Oddíl 2 – Podpůrná opatření při narušení schopnosti zletilého právně jednat · znění od 1. 1. 2026
Tento paragraf upravuje časová omezení, na která může soud omezit svéprávnost (možnost samostatně právně jednat) člověka. Týká se všech osob, u kterých soud rozhoduje o omezení jejich svéprávnosti, a nepřímý dopad má i na podnikatele, kteří s takto omezenými lidmi vstupují do právních vztahů. Stanovuje základní i prodloužené lhůty trvání tohoto omezení a pravidla pro jeho zánik nebo prodloužení.
- Soud může svéprávnost omezit pouze v souvislosti s konkrétní záležitostí na dobu nutnou k jejímu vyřízení, případně na jinou určenou dobu, která nesmí být delší než tři roky.
- Pokud je zjevné, že se stav daného člověka v této době nezlepší, může soud jeho svéprávnost omezit až na dobu pěti let.
- Jakmile stanovená doba omezení svéprávnosti uplyne, právní účinky tohoto omezení automaticky zanikají.
- Pokud se ještě před uplynutím stanovené doby zahájí nové řízení o prodloužení omezení, původní rozhodnutí zůstává v platnosti až do nového rozhodnutí, maximálně však po dobu jednoho roku.
(1) Soud může svéprávnost omezit v souvislosti s určitou záležitostí na dobu nutnou pro její vyřízení, nebo na jinak určenou určitou dobu, nejdéle však na tři roky. Je-li zjevné, že se stav člověka v této době nezlepší, může soud svéprávnost omezit na dobu delší, nejdéle však na pět let.
(2) Uplynutím doby omezení svéprávnosti právní účinky omezení zanikají. Zahájí-li se však v této době řízení o prodloužení doby omezení, trvají právní účinky původního rozhodnutí až do nového rozhodnutí, nejdéle však jeden rok.