§ 57 Omezení svéprávnosti
OZzákon č. 89/2012 Sb. · Oddíl 2 – Podpůrná opatření při narušení schopnosti zletilého právně jednat · znění od 1. 1. 2026
Tento paragraf upravuje pravidla, za jakých podmínek může soud omezit schopnost člověka samostatně právně jednat. Týká se každé fyzické osoby, u které se projevují dlouhodobé duševní problémy. Pro podnikatele je tato informace důležitá při posuzování schopnosti obchodních partnerů nebo zaměstnanců platně uzavírat smlouvy.
- O omezení svéprávnosti (způsobilosti samostatně právně jednat a brát na sebe povinnosti) rozhoduje výhradně soud.
- Důvodem k omezení je duševní porucha, která není pouze přechodného charakteru.
- Soud v rozhodnutí přesně vymezí konkrétní rozsah, v jakém člověku způsobilost k právnímu jednání omezuje.
- Předpis výslovně stanoví, že samotné obtíže při dorozumívání nejsou důvodem pro omezení svéprávnosti.
(1) Soud může omezit svéprávnost člověka v rozsahu, v jakém člověk není pro duševní poruchu, která není jen přechodná, schopen právně jednat, a vymezí rozsah, v jakém způsobilost člověka samostatně právně jednat omezil.
(2) Má-li člověk obtíže dorozumívat se, není to samo o sobě důvodem k omezení svéprávnosti.