§ 1726
OZzákon č. 89/2012 Sb. · Oddíl 1 – Obecná ustanovení · znění od 1. 1. 2026
Tento paragraf řeší situaci, kdy si podnikatelé myslí, že spolu úspěšně uzavřeli smlouvu, ale ve skutečnosti zapomněli dojednat nějakou potřebnou část. Určuje, za jakých podmínek se na takovou dohodu i přesto hledí jako na platně uzavřenou smlouvu. Týká se všech smluvních stran, které spolu vstupují do obchodních vztahů.
- Pokud si strany myslí, že smlouvu uzavřely, ale opomněly dojednat některou náležitost, smlouva přesto platí, pokud lze rozumně předpokládat, že by ji uzavřely i bez této části.
- Při posuzování, zda by strany smlouvu uzavřely i bez chybějící náležitosti, se přihlíží zejména k jejich následnému chování.
- Pokud některá strana předem jasně řekla, že bez dohody o konkrétní náležitosti smlouvu neuzavře, smlouva vůbec nevznikla.
- Jestliže byla dohoda podmíněna ujednáním této konkrétní náležitosti, dojednané části stranám nevznikají jako závazné, a to ani v případě, že z jednání existuje písemný zápis.
Považují-li strany smlouvu za uzavřenou, ač si ve skutečnosti neujednaly náležitost, již měly ve smlouvě ujednat, hledí se na projev jejich vůle jako na uzavřenou smlouvu, lze-li, zvláště s přihlédnutím k jejich následnému chování, rozumně předpokládat, že by smlouvu uzavřely i bez ujednání této náležitosti. Dala-li však některá ze stran již při uzavírání smlouvy najevo, že dosažení shody o určité náležitosti je předpokladem uzavření smlouvy, má se za to, že smlouva uzavřena nebyla; tehdy ujednání o ostatních náležitostech strany nezavazuje, ani byl-li o nich vyhotoven zápis.