§ 4 Zaměstnání
JMHZzákon č. 323/2025 Sb. · Část první – Úvodní ustanovení · znění od 1. 7. 2026
Tento paragraf je čistě technickým ustanovením, které definuje, co přesně se pro účely nového zákona považuje za zaměstnání a jaký den se rozumí dnem nástupu do práce. Týká se všech zaměstnavatelů, kteří potřebují správně určit počátek právního vztahu se svými pracovníky. Text slouží jako podklad pro návazné povinnosti, jejichž podrobnosti však upravují jiná ustanovení.
- Za zaměstnání se považuje základní pracovněprávní vztah, služební poměr státních zaměstnanců, příslušníků bezpečnostních sborů či vojáků, nebo jiný vztah spojený s povinností sdělovat údaje orgánům veřejné moci.
- Pokud máte s jedním pracovníkem sjednáno více těchto právních vztahů, posuzuje se pro účely zákona každý z nich jako samostatné zaměstnání.
- Den nástupu do zaměstnání se přednostně určuje podle zákona o nemocenském pojištění.
- Pokud den podle nemocenského pojištění nelze použít, určuje se podle zákona o zaměstnanosti.
- Nelze-li použít předchozí pravidla, řídí se den nástupu momentem vzniklé povinnosti poskytnout plnění nebo dnem prvního faktického poskytnutí plnění podle zákona o daních z příjmů.
(1) Zaměstnáním se pro účely tohoto zákona rozumí
a) základní pracovněprávní vztah podle zákoníku práce,
b) služební poměr podle zákona ,
c) služební poměr příslušníků bezpečnostních sborů a vojáků v činné službě, nebo
d) jiný právní vztah, s nímž je spojena povinnost zaměstnavatele sdělovat údaje některým orgánům veřejné moci způsobem stanoveným tímto zákonem.
(2) Je-li mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem více právních vztahů podle odstavce 1, považuje se za zaměstnání jednotlivě každý z nich.
(3) Dnem nástupu zaměstnance do zaměstnání se pro účely tohoto zákona rozumí
a) den nástupu do zaměstnání podle zákona ,
b) den nástupu k výkonu práce podle zákona , nelze-li použít den podle písmene a),
c) den, kdy pro účely zákona o daních z příjmů vznikla zaměstnavateli povinnost poskytovat zaměstnanci plnění, nelze-li použít den podle písmene a) nebo b), nebo
d) den, kdy zaměstnavatel pro účely zákona o daních z příjmů poprvé poskytl plnění zaměstnanci, nelze-li použít den podle písmen a) až c).