§ 913
OZzákon č. 89/2012 Sb. · Pododdíl 4 – Vyživovací povinnost · znění od 1. 1. 2026
Tento paragraf stanovuje pravidla pro určení výše výživného (alimentů). Týká se osoby, která má na výživné nárok (oprávněný), i osoby, která má povinnost výživné platit (povinný). Soudu dává návod, ke kterým majetkovým a osobním okolnostem obou stran musí při výpočtu přihlížet.
- Rozsah výživného se určuje podle potřeb a majetku příjemce a podle schopností, možností a majetku plátce.
- Při posuzování potřeb příjemce se zohledňují i jejich očekávané budoucí změny, pokud je lze předvídat.
- U plátce se zkoumá, zda se bez vážného důvodu nevzdal lépe placené práce nebo majetku a zda jeho příjem odpovídá jeho zdraví, vzdělání a trhu práce.
- Posuzuje se také, zda plátce nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika.
- Při určování výživného se bere v úvahu, v jaké míře plátce o příjemce osobně pečuje nebo jak pečuje o rodinnou domácnost.
(1) Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.
(2) Při hodnocení odůvodněných potřeb oprávněného se přihlédne k jejich budoucí změně, lze-li ji rozumně určit.
(3) Při hodnocení schopností a možností povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti a zda jím dosahovaný příjem odpovídá příjmu, kterého by mohl dosahovat zejména vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, vzdělání a kvalifikaci a také vzhledem k situaci na trhu práce v místě jeho pracoviště nebo bydliště. Při hodnocení majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.