§ 80 Bydliště
OZzákon č. 89/2012 Sb. · Oddíl 5 – Jméno a bydliště člověka · znění od 1. 1. 2026
Tento paragraf definuje, co se z právního hlediska považuje za bydliště člověka. Týká se každé fyzické osoby, tedy i podnikatele (OSVČ). Určuje, jak se bydliště posuzuje, když ho člověk udává jinak, než kde skutečně žije, a jak se postupuje, pokud bydliště nelze snadno zjistit.
- Vaše bydliště je tam, kde se zdržujete s úmyslem tam trvale žít.
- Úmysl trvale žít na daném místě může vyplynout z vašeho prohlášení nebo ze samotných okolností.
- Pokud uvádíte jiné než své skutečné bydliště, může se ktokoli odvolat na vaše skutečné bydliště.
- Pokud se někdo v dobré víře (v poctivém přesvědčení) spolehne na místo, které sami uvádíte, nemůžete vůči němu namítat, že žijete jinde.
- Nemáte-li bydliště, považuje se za ně místo, kde aktuálně žijete.
- Nelze-li místo vašeho života zjistit vůbec nebo jen s neúměrnými obtížemi, považuje se za vaše bydliště místo, kde máte majetek, případně kde jste měl bydliště naposledy.
(1) Člověk má bydliště v místě, kde se zdržuje s úmyslem žít tam s výhradou změny okolností trvale; takový úmysl může vyplývat z jeho prohlášení nebo z okolností případu. Uvádí-li člověk jako své bydliště jiné místo než své skutečné bydliště, může se každý dovolat i jeho skutečného bydliště. Proti tomu, kdo se v dobré víře dovolá uvedeného místa, nemůže člověk namítat, že má své skutečné bydliště v jiném místě.
(2) Nemá-li člověk bydliště, považuje se za ně místo, kde žije. Nelze-li takové místo zjistit, anebo lze-li je zjistit jen s neúměrnými obtížemi, považuje se za bydliště člověka místo, kde má majetek, popřípadě místo, kde měl bydliště naposledy.