§ 556
OZzákon č. 89/2012 Sb. · Oddíl 2 – Výklad právních jednání · znění od 1. 1. 2026
Tento paragraf vysvětluje, jak se má správně chápat a vykládat to, co si mezi sebou strany ujednají nebo sdělí v rámci právního jednání. Týká se každého podnikatele, který uzavírá smlouvy nebo jedná s partnery, a určuje postup pro zjištění skutečného významu napsaných či vyslovených slov. Hlavním cílem je zjistit, co strany skutečně zamýšlely, případně jak by text pochopil běžný člověk v jejich situaci.
- To, co dáte najevo slovy nebo jiným způsobem, se posuzuje podle vašeho skutečného úmyslu, pokud o něm druhá strana věděla nebo o něm musela vědět.
- Pokud nelze skutečný úmysl jednajícího zjistit, rozumí se sdělením takový význam, jaký by mu běžně přisuzovala osoba v postavení toho, komu bylo sdělení určeno.
- Při výkladu toho, co bylo dohodnuto, se musí přihlédnout k dosavadním zvyklostem a praxi, kterou mezi sebou strany dříve zavedly.
- Berou se v úvahu také okolnosti a jednání, které samotné dohody předcházely.
- Zohledňuje se i to, jak strany následně svým chováním ukázaly, jaký obsah a význam své dohodě přikládají.
(1) Co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen.
(2) Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.