§ 2021 Ručení

OZzákon č. 89/2012 Sb. · Oddíl 2 – Zajištění dluhu · znění od 1. 1. 2026

Lidsky řečeno

Tento paragraf upravuje pravidla pro případ, kdy věřitel (ten, komu se dluží) může požadovat peníze od ručitele (člověka nebo firmy, která se zaručila za cizí dluh). Týká se všech podnikatelů, kteří vystupují v roli věřitelů, dlužníků nebo ručitelů. Určuje, za jakých podmínek musí ručitel za dlužníka dluh zaplatit.

Věřitel může chtít zaplacení po ručiteli až tehdy, když dlužník svůj dluh nesplnil v přiměřené lhůtě a věřitel ho k tomu písemně vyzval.
Písemná výzva dlužníkovi není nutná, pokud je nepochybné, že dlužník dluh nesplní, nebo pokud ji věřitel nemůže uskutečnit.
Pokud bylo ručení sjednáno na určitou dobu, věřitel si svá práva vůči ručiteli zachová, jestliže ho v této době stihne k zaplacení vyzvat.

Pozor: Dejte si pozor na to, že výzva dlužníkovi musí být zásadně v písemné formě a věřitel musí dlužníkovi poskytnout přiměřenou lhůtu k nápravě, než se obrátí na ručitele.

Zjednodušené vysvětlení vzniká automaticky a nenahrazuje odbornou radu. Závazné je úřední znění níže.

Úřední znění

(1) Věřitel má právo požadovat splnění na ručiteli, nesplnil-li dlužník v přiměřené lhůtě dluh, ač jej k tomu věřitel v písemné formě vyzval. Výzvy není třeba, nemůže-li ji věřitel uskutečnit nebo je-li nepochybné, že dlužník dluh nesplní.

(2) Bylo-li ručení ujednáno na určitou dobu, je právo věřitele zachováno i v případě, že věřitel v této době ručitele k plnění vyzval.

Zdroj: e-Sbírka