§ 1944 Poukázka

OZzákon č. 89/2012 Sb. · Oddíl 1 – Splnění · znění od 1. 1. 2026

Lidsky řečeno

Tento paragraf upravuje pravidla při využití poukázky k vyrovnání dluhů mezi třemi stranami: poukazatelem (dlužníkem), poukázaným (osobou, která má plnit) a poukazníkem (věřitelem). Týká se podnikatelů a osob, které řeší vzájemné započtení nebo převod povinnosti k plnění prostřednictvím tohoto právního nástroje. Stanovuje podmínky, za jakých dlužníkův dluh zaniká a jakým způsobem má být plnění vyžadováno a vydáno.

Pokud dlužník (poukázaný) již dluží osobně dlužníkovi (poukazateli) to, co má plnit, je povinen poukázce vyhovět.
Původní dluh vůči poukazateli zaniká teprve ve chvíli, kdy dlužník (poukázaný) skutečně splní závazek věřiteli (poukazníkovi).
Pokud má poukázka sloužit ke splnění dluhů u věřitele (poukazníka), který s tím souhlasil, je tento věřitel povinen dlužníka (poukázaného) vyzvat k plnění.
Dlužník (poukázaný) má povinnost plnit pouze v případě, že mu oproti plnění bude předána kvitovaná poukázka (doklad o potvrzení zaplacení).

Pozor: Původní dluh zaniká až faktickým splněním věřiteli a k samotnému plnění je nutné předat kvitovanou poukázku.

Zjednodušené vysvětlení vzniká automaticky a nenahrazuje odbornou radu. Závazné je úřední znění níže.

Úřední znění

(1) Dluží-li již poukázaný poukazateli to, co mu má plnit, je vůči němu povinen poukázce vyhovět a jeho dluh zanikne teprve tím, že poukazníkovi splní. Má-li být poukázkou splněn dluh poukazatele u poukazníka, který k tomu přivolil, je poukazník povinen poukázaného vyzvat, aby plnil.

(2) Poukázaný je povinen plnit jen proti vydání kvitované poukázky.

Zdroj: e-Sbírka