§ 1939 Poukázka
OZzákon č. 89/2012 Sb. · Oddíl 1 – Splnění · znění od 1. 1. 2026
Lidsky řečeno
Tento paragraf upravuje fungování poukázky a práva a povinnosti tří stran, které v tomto vztahu vystupují. Týká se osoby, která poukázku vydává (poukazatel), osoby, která má plnit (poukázaný), a osoby, která má plnění přijmout (poukazník). Určuje, za jakých podmínek vzniká přímé právo na plnění a jaké formy může poukázka mít.
- Poukázka dává poukazníkovi (osobě, která má dostat plnění) právo vybrat vlastním jménem plnění u poukázaného (osoby, která má plnit).
- Poukázanému se poukázkou přikazuje, aby poukazníkovi plnil na účet poukazatele (osoby, která poukázku vystavila).
- Přímé právo poukazníka vůči poukázanému vznikne pouze v případě, že poukázaný poukázku přijme.
- Poukázku je možné vystavit také na řad nebo na doručitele.
Pozor: Poukazníkovi vznikne přímé právo vůči poukázanému pouze tehdy, pokud poukázaný poukázku výslovně přijme.
Zjednodušené vysvětlení vzniká automaticky a nenahrazuje odbornou radu. Závazné je úřední znění níže.
Úřední znění
(1) Poukázka opravňuje poukazníka vybrat u poukázaného vlastním jménem plnění a poukázanému se poukázkou přikazuje, aby poukazníkovi plnil na účet poukazatele. Přímé právo vznikne poukazníkovi proti poukázanému jen tehdy, přijme-li poukázaný poukázku.
(2) Poukázku lze vystavit i na řad nebo na doručitele.
Zdroj: e-Sbírka