§ 1317
OZzákon č. 89/2012 Sb. · Pododdíl 2 – Zastavení · znění od 1. 1. 2026
Tento paragraf vysvětluje, jakými způsoby vzniká zástavní právo k movité věci (například k vybavení či zboží). Týká se zástavce (toho, kdo věc dává do zástavy) a zástavního věřitele (toho, komu je věc zastavena). Pravidla určení vůči dalším osobám pak dopadají i na třetí osoby.
- Zástavní právo k movité věci vzniká jejím odevzdáním zástavnímu věřiteli.
- Pokud o to zástavce požádá, věřitel mu vydá zástavní list s dostatečným popisem zástavy.
- Odevzdání věci je možné nahradit tím, že se věc označí znamením jako zastavená.
- Pokud zástavní právo vzniklo označením věci, lze se ho vůči třetí osobě dovolat pouze tehdy, pokud tato osoba nebyla v dobré víře (tedy o zástavě věděla či měla vědět).
- Pokud byla třetí osoba v dobré víře, má se za to, že věc označená nebyla.
(1) Zástavní právo k movité věci vznikne odevzdáním zástavnímu věřiteli. Požádá-li o to zástavce, vydá mu věřitel zástavní list, v němž zástavu popíše tak, aby byla od jiných věcí dostatečně odlišena.
(2) Odevzdání movité věci lze nahradit znamením tak, že se věc označí jako zastavená. Vzniklo-li zástavní právo označením, lze se jej dovolat vůči třetí osobě, pokud nebyla v dobré víře; jinak se má za to, že věc označená nebyla.