§ 68 Vznik a zánik potřeby ošetřování nebo péče
ZNPzákon č. 187/2006 Sb. · Díl 3 – Posuzování zdravotního stavu pro účely poskytování ošetřovného · znění od 1. 7. 2026
Tento paragraf upravuje pravidla, podle kterých ošetřující lékař rozhoduje o vzniku a ukončení potřeby ošetřování nebo péče (ošetřovného). Týká se pojištěnců, kteří potřebují pečovat o nemocné či zraněné členy rodiny, případně o děti, o které se jejich běžný pečovatel nemůže ze zdravotních důvodů starat. Stanovuje přesné podmínky a termíny, za jakých lékař tato rozhodnutí a tiskopisy vydává.
- Lékař rozhodne o vzniku potřeby ošetřování u nemocného či zraněného dítěte mladšího 10 let, u starších osob vyžadujících péči, u žen po porodu nebo pokud běžná pečující osoba sama onemocněla.
- Potřeba ošetřování začíná dnem zjištění lékařem, ve zdůvodněných případech ji lze uznat až 3 kalendářní dny zpětně.
- Lékař ukončí ošetřování v den, kdy důvody pominuly, nejpozději však do 3 kalendářních dnů od vyšetření.
- Pokud se ošetřovaná osoba nebo pečovatel nedostaví v určený den ke kontrole a nevysvětlí to vážnými důvody, lékař potřebu ošetřování tímto dnem ukončí.
- Vydávané tiskopisy z důvodu ochrany soukromí nesmí obsahovat diagnózu ani údaje, ze kterých by ji bylo možné dovodit.
- Pokud lékař důvod k ošetřování nezjistí, ale žadatel na něm trvá, vydá lékař oficiální rozhodnutí o nevzniknutí potřeby; nesouhlas s tímto i ukončovacím rozhodnutím upravuje jiné ustanovení.
(1) Ošetřující lékař na žádost pojištěnce, jiné fyzické osoby s potřebou ošetřování nebo jejího průvodce rozhodne o vzniku potřeby ošetřování nebo péče (dále jen „potřeba ošetřování“), jestliže vyšetřením zjistí, že
a) dítě mladší 10 let je nemocné nebo utrpělo úraz,
b) osoba, která dovršila aspoň 10 let, je nemocná nebo utrpěla úraz a její zdravotní stav vyžaduje nezbytně ošetřování jinou osobou,
c) žena, která porodila, vyžaduje z důvodu stavu v době bezprostředně po porodu nezbytně ošetřování jinou osobou,
d) fyzická osoba, která jinak pečuje o dítě mladší 10 let, onemocněla, utrpěla úraz, nastaly u ní situace uvedené v § 57 odst. 1 písm. b) nebo c) nebo porodila, a proto nemůže o toto dítě pečovat.
(2) Potřeba ošetřování začíná dnem, v němž ji ošetřující lékař zjistil. Ošetřující lékař může v odůvodněných případech rozhodnout, že potřeba ošetřování vznikla dřívějším dnem než dnem uvedeným ve větě první, nejvýše však 3 kalendářní dny přede dnem, v němž potřebu ošetřování zjistil.
(3) Ošetřující lékař rozhodne o ukončení potřeby ošetřování,
a) zjistí-li vyšetřením, že potřeba ošetřování podle odstavce 1 pominula, a to dnem, kdy tuto skutečnost zjistil, nebo nejpozději třetím kalendářním dnem následujícím po dni tohoto vyšetření,
b) jestliže se fyzická osoba uvedená v odstavci 1 písm. b) až d) nedostaví k ošetření nebo kontrole zdravotního stavu nebo osoba poskytující ošetřování dítěti mladšímu 10 let se nedostaví ke kontrole potřeby ošetřování s tímto dítětem, a to v den, který jí byl určen, aniž by tato osoba prokázala existenci vážných důvodů, pro které se k tomuto ošetření nebo kontrole nemohla dostavit; potřeba ošetřování se ukončí tímto dnem.
(4) Nebylo-li rozhodnutí o vzniku potřeby ošetřování nebo péče vydáno v den, v němž ošetřující lékař potřebu ošetřování nebo péče zjistil, nebo vznikla-li potřeba ošetřování nebo péče dřívějším dnem podle odstavce 2 věty druhé, vydá ošetřující lékař toto rozhodnutí nejpozději spolu s rozhodnutím o ukončení potřeby ošetřování nebo péče podle odstavce 3.
(5) Ošetřující lékař vydává na předepsaných tiskopisech rozhodnutí o vzniku potřeby ošetřování, rozhodnutí o ukončení potřeby ošetřování, potvrzení o potřebě péče a potvrzení o trvání potřeby ošetřování. Tyto tiskopisy nesmí obsahovat statistickou značku diagnózy nebo jiný údaj, z něhož lze diagnózu dovodit.
(6) Nezjistí-li ošetřující lékař po vyšetření důvody k vydání rozhodnutí o vzniku potřeby ošetřování, avšak pojištěnec, osoba s potřebou ošetřování nebo péče nebo její průvodce požaduje vydání tohoto rozhodnutí, vydá ošetřující lékař rozhodnutí, že potřeba ošetřování nevznikla; na toto rozhodnutí a na další postup se použije zvláštní právní předpis o poskytování specifických zdravotních služeb. Tento zvláštní právní předpis platí též pro postup při nesouhlasu s rozhodnutím o ukončení potřeby ošetřování podle odstavce 3.