§ 471
OZzákon č. 89/2012 Sb. · Oddíl 2 – Opatrovnictví člověka · znění od 1. 1. 2026
Tento paragraf upravuje pravidla pro soud při jmenování opatrovníka člověku, který ho potřebuje. Týká se dotyčného člověka (opatrovance), navrhovaných či blízkých osob a případně obcí, které mohou sloužit jako veřejný opatrovník. Stanovuje postup soudu a pořadí, podle kterého se určuje, kdo se opatrovníkem stane.
- Soud může o jmenování opatrovníka rozhodnout až poté, co člověka osobne uvidí (pokud tomu nebrání nepřekonatelná překážka), a musí zjistit a zohlednit jeho stanovisko.
- Soud jmenuje opatrovníkem primárně osobu, kterou si sám opatrovanec navrhl.
- Pokud to není možné, jmenuje soud zpravidla příbuzného nebo blízkou osobu, která má o opatrovance dlouhodobý a vážný zájem a bude ho schopna projevovat i v budoucnu.
- Není-li možná ani jedna z těchto variant, jmenuje soud jinou způsobilou osobu nebo veřejného opatrovníka.
- Veřejným opatrovníkem se může stát obec v místě bydliště opatrovance nebo jí zřízená právnická osoba, přičemž k tomuto jmenování není potřeba jejich souhlas.
(1) Rozhoduje-li soud o jmenování opatrovníka člověku, může tak učinit až po jeho zhlédnutí, nebrání-li tomu nepřekonatelná překážka; musí též vyslechnout jeho vyjádření nebo jinak zjistit jeho stanovisko a vycházet z něho.
(2) Soud jmenuje opatrovníkem osobu, kterou navrhl opatrovanec. Není-li to možné, jmenuje soud opatrovníkem zpravidla příbuzného nebo jinou osobu opatrovanci blízkou, která osvědčí o opatrovance dlouhodobý a vážný zájem a schopnost projevovat jej i do budoucna. Není-li možné ani to, jmenuje soud opatrovníkem jinou osobu, která splňuje podmínky pro to, aby se stala opatrovníkem, nebo veřejného opatrovníka podle jiného zákona.
(3) Způsobilost být veřejným opatrovníkem má obec, kde má opatrovanec bydliště, anebo právnická osoba zřízená touto obcí k plnění úkolů tohoto druhu; jmenování veřejného opatrovníka podle jiného zákona není vázáno na jeho souhlas.