§ 436
OZzákon č. 89/2012 Sb. · Díl 1 – Všeobecná ustanovení · znění od 1. 1. 2026
Tento paragraf vysvětluje základní pravidla pro zastupování jiné osoby nebo firmy při právním jednání. Týká se každého podnikatele, který za sebe nebo za svou firmu nechává jednat jinou osobu (zástupce). Určuje, na koho dopadají práva a povinnosti z tohoto jednání a jak se posuzuje poctivý úmysl (dobrá víra) zúčastněných stran.
- Pokud má někdo právo jednat za vás, je vaším zástupcem a všechna práva i povinnosti z tohoto jednání vznikají přímo vám.
- Jestliže při jednání není jasně uvedeno, že dotyčný zastupuje někoho jiného, platí, že jedná sám za sebe.
- Znalost určité okolnosti nebo poctivý úmysl (dobrá víra) u zástupce se posuzuje i u vás jako zastoupeného.
- Znalosti zástupce se u vás neposuzují pouze tehdy, pokud se o dané okolnosti dozvěděl ještě předtím, než zastupování vůbec vzniklo.
- Pokud vy sami jednoduše jednáte s nepoctivým úmyslem (nejste v dobré víře), nemůžete se schovávat za to, že váš zástupce o ničem nevěděl.
(1) Kdo je oprávněn právně jednat jménem jiného, je jeho zástupcem; ze zastoupení vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému. Není-li zřejmé, že někdo jedná za jiného, platí, že jedná vlastním jménem.
(2) Je-li zástupce v dobré víře nebo musel-li vědět o určité okolnosti, přihlíží se k tomu i u zastoupeného; to neplatí, jedná-li se o okolnost, o které se zástupce dozvěděl před vznikem zastoupení. Není-li zastoupený v dobré víře, nemůže se dovolat dobré víry zástupce.