§ 2415 Základní ustanovení
OZzákon č. 89/2012 Sb. · Oddíl 2 – Skladování · znění od 1. 1. 2026
Lidsky řečeno
Tento paragraf definuje smlouvu o skladování a určuje základní práva a povinnosti obou smluvních stran. Týká se každého podnikatele, který si nechává uložit svou věc u jiného subjektu, nebo který naopak nabízí opatrování věcí jako službu v rámci svého podnikání. Stanovuje také právní domněnku pro situace, kdy je opatrování věcí předmětem podnikání schovatele.
- Skladovatel se smlouvou zavazuje převzít věc za účelem jejího uložení a opatrování.
- Ukladatel se zavazuje zaplatit skladovateli za uložení a opatrování věci sjednanou odměnu (skladné).
- Pokud je opatrování věcí předmětem podnikání skladovatele, považuje se smlouva automaticky za smlouvu o skladování.
Pozor: Pokud se opatrováním věcí živíte jako podnikatel, jakákoliv dohoda o uložení věci se zákonem považuje za smlouvu o skladování se všemi z toho plynoucími povinnostmi.
Zjednodušené vysvětlení vzniká automaticky a nenahrazuje odbornou radu. Závazné je úřední znění níže.
Úřední znění
(1) Smlouvou o skladování se skladovatel zavazuje převzít věc tak, aby ji uložil a opatroval, a ukladatel se zavazuje zaplatit mu za to skladné.
(2) Je-li opatrování věci předmětem podnikání skladovatele, má se za to, že strany uzavřely smlouvu o skladování.
Zdroj: e-Sbírka