§ 2056
OZzákon č. 89/2012 Sb. · Pododdíl 1 – Obecná ustanovení · znění od 1. 1. 2026
Lidsky řečeno
Tento paragraf upravuje situaci, kdy někdo druhému člověku dar pouze slíbí, ale nakonec mu ho nepředá. Týká se každého, kdo dar slibuje, i toho, komu byl dar přislíben. Vymezuje, že samotný slib k darování neza zavazuje, ale vzniká při něm jiná povinnost.
- Pokud někdo dar pouze slíbí, nemá povinnost tento dar skutečně darovat.
- Osoba, která slib obdržela, má právo na náhradu nákladů od slibujícího.
- Náhrada se vztahuje pouze na náklady, které byly vynaloženy účelně v očekávání slíbeného daru.
- Zda a jak se tyto náklady fakticky vymáhají, upravuje jiné ustanovení.
Pozor: Pokud někomu pouze slíbíte dar a pak si to rozmyslíte, musíte mu uhradit účelné náklady, které zbytečně utratil v očekávání, že dar dostane.
Zjednodušené vysvětlení vzniká automaticky a nenahrazuje odbornou radu. Závazné je úřední znění níže.
Úřední znění
Kdo druhému dar jen slíbí, není zavázán darovat, ale ten, kdo slib obdržel, má právo, aby mu slibující nahradil náklady účelně vynaložené v očekávání daru.
Zdroj: e-Sbírka