§ 2013 Jistota
OZzákon č. 89/2012 Sb. · Oddíl 1 – Obecná ustanovení · znění od 1. 1. 2026
Lidsky řečeno
Tento paragraf řeší pravidla pro přijímání věcí jako jistoty (zástavy či záruky za dluh) při obchodních nebo finančních vztazích. Týká se každého podnikatele nebo firmy, kteří po někom požadují nebo naopak nabízejí věcnou jistotu. Stanovuje maximální hodnotu, do které je věřitel povinen danou věc jako zabezpečení uznat.
- Nikdo nemá povinnost přijmout věc jako jistotu v hodnotě vyšší, než jsou dvě třetiny její obvyklé ceny (běžné tržní hodnoty).
- Pokud dáváte jako jistotu věc, věřitel ji nemusí započítat v její plné tržní ceně.
- Zákon dává příjemci jistoty právo započítat věc maximálně do dvou třetin její obvyklé ceny.
- Všechny ostatní podmínky ohledně přijímání jistot upravuje jiné ustanovení.
Pozor: Dejte si pozor na to, že vám věřitel nemusí uznat plnou hodnotu nabízené věci jako jistotu, ale může požadovat další zajištění, pokud dvě třetiny obvyklé ceny nestačí na pokrytí celého dluhu.
Příklad: Pokud jako podnikatel nabízíte jako jistotu stroj v obvyklé ceně 300 000 Kč, druhá strana je povinna jej přijmout jako jistotu maximálně do výše 200 000 Kč (tedy do dvou třetin jeho obvyklé ceny).
Zjednodušené vysvětlení vzniká automaticky a nenahrazuje odbornou radu. Závazné je úřední znění níže.
Úřední znění
Nikdo není povinen přijmout věc jako jistotu do částky vyšší, než kolik činí dvě třetiny obvyklé ceny.
Zdroj: e-Sbírka