§ 1690
OZzákon č. 89/2012 Sb. · Oddíl 3 – Potvrzení dědictví · znění od 1. 1. 2026
Tento paragraf upravuje podmínky, za kterých soud potvrdí nabytí dědictví konkrétnímu dědici. Týká se každého, kdo přichází do úvahy jako dědic, a také vykonavatelů závěti (osob určených k dohledu nad splněním vůle zesnulého). Uplatní se v situacích, kdy se v rámci dědického řízení řeší předání majetku po zůstaviteli (zesnulé osobě).
- Soud potvrdí dědictví tomu, kdo ho neodmítl a má podle průběhu řízení nejlepší dědické právo.
- K potvrzení dědictví soudem může dojít až poté, co je zabezpečeno náležité splnění vůle zůstavitele.
- Pokud byl určen vykonavatel závěti, potvrdí soudu splnění zůstavitelových nařízení právě on.
- Pokud vykonavatel závěti určen nebyl, musejí splnění zůstavitelových nařízení prokazovat soudu sami dědicové.
- Pokud mezi dědici panuje neshoda nebo dědici nesouhlasí s tím, co potvrdil vykonavatel závěti, rozhodne o způsobu opatření důkazů soud.
(1) Soud potvrdí dědictví tomu, kdo dědictví neodmítl a má podle průběhu řízení o dědictví nejlepší dědické právo, poté, co je zabezpečeno, že vůle zůstavitele bude náležitě splněna.
(2) Byl-li povolán vykonavatel závěti, potvrdí soudu splnění zůstavitelových nařízení; nebyl-li povolán, prokáží to soudu dědicové. Neshodnou-li se dědici nebo odporují-li tomu, co potvrdil vykonavatel závěti, rozhodne soud, jak důkaz opatří.