§ 1673

OZzákon č. 89/2012 Sb. · Oddíl 1 – Nabytí dědictví · znění od 1. 1. 2026

Lidsky řečeno

Tento paragraf určuje, který z dědiců musí podat žalobu k soudu, pokud mezi nimi vznikne spor o to, kdo má po zemřelém dědit. Týká se to situací, kdy se řeší spory mezi dědici ze smlouvy, ze závěti a dědici ze zákona, a také případů vydědění. Pravidlo jasně říká, na kom leží povinnost jít k soudu a své právo si vyžalovat.

  • Dědic ze závěti nebo dědic ze zákona musí podat žalobu proti dědici, který své právo opírá o nezpochybněnou dědickou smlouvu.
  • Dědic ze zákona musí podat žalobu proti dědici, který vychází z nezpochybněné závěti.
  • Pokud zemřelý uvedl důvod vydědění, žalobu musí podat vyděděný potomek, který tvrdí, že byl vyděděn neprávem.
  • Pokud zemřelý důvod vydědění neuvedl, žalobu musí podat ten dědic, který má dědit na místě vyděděného.
Pozor: Dávejte si pozor na to, zda jste v pozici toho, kdo musí aktivně podat žalobu k soudu, protože povinnost zahájit soudní řízení závisí na tom, z jakého titulu (smlouva, závěť, zákon) si právo na dědictví nárokujete.
Zjednodušené vysvětlení vzniká automaticky a nenahrazuje odbornou radu. Závazné je úřední znění níže.
Úřední znění

(1) Proti dědici, který se opírá o dědickou smlouvu nepopřenou co do pravosti, se k podání žaloby odkáže každý dědic ze závěti nebo dědic zákonný. Proti dědici, který se opírá o závěť nepopřenou co do pravosti, se odkáže k podání žaloby každý zákonný dědic.

(2) Uvede-li zůstavitel důvod vydědění, odkáže se k podání žaloby potomek, který tvrdí, že byl vyděděn neprávem. Není-li důvod vydědění uveden, odkáže se k podání žaloby ten, kdo má dědit na jeho místě.

Zdroj: e-Sbírka

Interested in White Label?

Offer our services as your own, with your identity and website design.

For agents, accountants, tax advisers and law firms

Become a White Label partner