§ 1588

OZzákon č. 89/2012 Sb. · Oddíl 3 – Dědická smlouva · znění od 1. 1. 2026

Lidsky řečeno

Tento paragraf vysvětluje, jaké právo má člověk nakládat se svým majetkem, pokud uzavřel dědickou smlouvu. Týká se každého, kdo dědickou smlouvu s někým sjednal jako zůstavitel (člověk, po kterém se bude dědit) nebo jako smluvní dědic. Určuje hranice, co zůstavitel ještě smí se svým majetkem dělat a jak se smluvní dědic může bránit.

Smluvní dědic nemůže své právo na dědictví převést na nikoho jiného, pokud se v dědické smlouvě nedohodli jinak.
Zůstavitel může se svým majetkem za svého života dál libovolně nakládat.
Smluvní dědic se může bránit proti darovací smlouvě nebo jinému rozhodnutí zůstavitele pro případ smrti, pokud jsou v rozporu s dědickou smlouvou.
Ochrana smluvního dědice spočívá v tom, že se může dovolat neúčinnosti takových neslučitelných právních jednání.

Pozor: Dejte si pozor na to, že majetek sice můžete za života libovolně užívat a prodávat, ale pokud byste darováním nebo jiným pořízením pro případ smrti porušili dědickou smlouvu, může se smluvní dědic u soudu dovolat neúčinnosti takového kroku.

Zjednodušené vysvětlení vzniká automaticky a nenahrazuje odbornou radu. Závazné je úřední znění níže.

Úřední znění

(1) Dědická smlouva zůstaviteli nebrání, aby se svým majetkem nakládal za svého života podle libosti. Není-li ujednáno něco jiného, nemůže strana povolaná za dědice převést své právo na jinou osobu.

(2) Pořídí-li však zůstavitel pro případ smrti nebo uzavře-li darovací smlouvu tak, že to s dědickou smlouvou není slučitelné, může se smluvní dědic dovolat neúčinnosti těchto právních jednání.

Zdroj: e-Sbírka